65 Uhnák

Tomáš Uhnák

Ke kultuře sledování (ke kultuře chuti)

Jednou jsem kráčel kolem jakési galerie, a dostal jsem chuť podívat se na výstavu, která tam právě byla prezentována. Tak jsem tam zašel a skutečně jsem se na ni podíval.

 

Jednou jindy jsem se vypravil s kamarády do kina na jakýsi trhák. Ujišťovali mě, že jde o film roku, který prostě musím vidět – scénář i herecké výkony měli být zcela převratné, o kameře ani nemluvě. Film jsem tedy sledoval, dokud neskončil.

 

Milostný dopis

Vážená!

 

Mé jméno je X Y a rád bych Vás tímto informoval o mých bývalých citech k Vám. Je tomu přesně pět let, sedm měsíců a několik dní, co jsem se do Vás vášnivě zamiloval, a vím, že ačkoliv jsme se spolu nikdy příliš nestýkali, tak jste měla podobné city k mé osobě. Protože jste jistě pochopila, že psát dopisy v zamilovanosti a vyznávat Vám lásku jsem z důvodů nevkusnosti nemohl, a protože Vás již poměrně dlouhou dobu úspěšně nemiluji, dovoluji si Vás tedy konečně oslovit s nabídkou k sňatku. Vím o té menší nepříjemnosti s Vaší svatbou, která nedávno proběhla s tím člověkem, jsem si však jistý, že vzhledem k našim v minulosti sdíleným citům a současnému nabytému rozumu a chladné hlavě, bude zrušení Vašeho současného vztahu maličkostí.

 

 

Jednou jsem se chtěl pokusit zrekonstruovat jednu krásnou a dojemnou chvíli, na kterou jsem dlouho a tuze rád vzpomínal. Chtěl jsem ji – pochopitelně – zažít znovu. Ale jak jsem ji rekonstruoval, tak jsem ji rekonstruoval – neustále jsem vytvářel pouze úplně jiné krásné a dojemné chvíle.

 

 

Jednou jsem byl s přáteli na nějaké vernisáži určitého umělce. Všichni jsme se obdivovali jeho dílům, ocenili jsme inovativní přístup a zachytili všechny politicko-sociální přesahy.

Potom jindy jsme se opět vydali na nějakou jinou vernisáž – opět toho samého umělce. Všichni jsme výstavu kritizovali – již jsme znali jeho přístup a věděli jsme o všech politicko-sociálních souvislostech.

 

 

Tak dlouho jsem psal tuto větu, dokud jsem ji nedopsal.

 

 

Tomáš Uhnák (*1984, Bratislava). Je absolvent AVU (ateliér Jiřího Příhody) a člen sdružení P.O.L.E. (www.polebyro.org). Jeho tvorba se často vztahuje k utopickým a sociálním konstruktům a situacím. V rámci kurátorské činnosti je mimo jiné iniciátorem angažované výstavy, jež měla po ČR několik repríz – Možnosti studentského života a stále se vyvíjející „encyklopedie studentského aktivismu“. Důležité jsou také jeho kulinářské aktivity v uměleckém kontextu. Významný je jeho podíl v různých angažovaně laděných aktivitách (Pro – AVU, Mánes Umělcům, aj.) Je propagátorem korejské gastronomie (spolu s otcem vydal v češtině první korejskou kuchařku) a kultury. Na různých úrovních se zabývá problematikou hladu a nasycení, je propagátorem hmyzu jako jednoho z řešení potravinové krize. Jeho literární činnost je spojena s psaním kritických článků o kulinarii a povídek, jež nyní zveřejňuje poprvé. Texty vyšly v PV 65.