65 Husárová

liminal: Na hraně tištěného

liminal. Text: Zuzana Husárová, Vizuál: Amalia Roxana Filip (Ars Poetica, 2012)

 

V poezii nejméně od Mallarmého Vrhu kostek (napsán 1897, vyšel 1914), který předznamenal konkrétní poezii nebo hypertext, platí, že tištěný text lze pojmout nejen z hlediska informace lingvistické, ale že součástí významu se stává i jeho vizuální rozměr. Slovo „rozměr“ je na místě už jen proto, že Mallarmého konstelace veršů různého stylu a velikosti písma dost možná mohla být pokusem o transcendenci stránky a naznačení trojrozměrnosti textové plochy. Vrh kostek inspiroval remixy Marcela Broodthaerse, Guida Molinariho, Michalise Pichlera či Erica Zboyi, posledně zmíněný převedl text do 3D ježků za pomoci počítačového algoritmu. V minulém roce vyšla ve slovenské edici Ars Poetica (kterou se vyplatí sledovat, protože v ní vycházejí zajímavé sbírky s dobrou grafickou úpravou) útlá kniha autorky, která se k tradici podobně „osvobozených slov“ hlásí. Sbírka liminal Zuzany Husárové vybočuje poetickými postupy, barevnou výpravou i jazykem. Vyšla zatím anglicky, v edici „Poetry reaching out: New Slovak poetry in translation“, a i když v liminalu slova ze stránky nevystupují, zároveň do ní tak docela nezapadají.

Kniha liminal (význam „prahový, sotva postřehnutelný, tranzitní“) je jen jednou z materializací stejnojmenného transmediálního projektu. Ten se kromě textu knihy sestává z živých interpretací a je doplněný zvukovou poezií dostupnou na webu liminal.name/‎ (spolu s dodatečnou informací o projektu a medailonky autorek); kromě toho je možné dohledat videozáznam z performance. Na té VJka Amalie Roxana Filip z grafických elementů naživo vytváří animace obsahující i části textu, které komunikují s mluveným slovem předčítaným Zuzanou Husárovou za kombinace předem nahraných každodenních zvuků (vrzání postele, cinkání příborů atd.) a efektů. Celek má zprostředkovat živou, vícenásobně smyslovou zkušenost. Audio složku obsahuje i zvuková poezie na webu, která ale zpracovává jiný text, než je ten v knize (začátek slova je u slovenštiny echem poslední slabiky předchozího slova – tvoří se tak řetězec ozvěn, jakýsi poetický lineární kód). liminal se tedy plně oddává prostoru otevřenému nestabilitou knihy jako myšlenkového „díla,“ které je roztříštěné do různých fyzických artefaktů a v případě živých čtení od sebe odlišných provedení (a potažmo překladů).

Mediální mnohost, vlastní každé poezii (vzhled na stránce, zvuk u mluvené řeči), nenechává na pokoji ani tištěný text liminalu a podřizuje klasickou výpovědní hodnotu textu různým druhům mimeze. Celá sbírka je provázána konceptem zpracování fází dne a rozdělená do pěti oddílů podle denní doby – ráno, poledne, odpoledne, večer a noc – a ke každému z nich patří specifická kombinace barev, grafika i převládající styl textové kompozice. Grafika, která je současná, téměř „popová“, a přesto, kde je třeba, evokuje každodennost až domáckost, doplňuje významový kontext a uvolňuje text na stránce nelineárnímu čtení (texty jsou vysázené v korespondenci s designem nepravidelně, kolmo nebo třeba vzhůru nohama). Stejně tak v sekci „Morning“ opakovaná „s“ jako by odkazovala na šustění peřin; jinde je zase výběr slov podřízen striktním pravidlům básnické strategie, která odkazuje k technologické, vědou rámované existenci člověka.

Poezie je psaná na základě postupů poměrně nezvyklých v lokální literatuře – po vzoru americké „jazykové lyriky“ jednotícím prvkem nejsou rýmy, ale asociační řetězce založené na aliteracích, na interních ozvucích slovních kořenů, na vytěžování nahodilých homofonií a jinak programových způsobech konstrukce textu. Tyto hříčky jsou někdy plné humoru, jindy vykloubené, nepřirozené, ale zároveň kniha nenechává čtenáře na pochybách, že tento subjektivní význam, leckdy se vynořující z mechanických textů, musel být do textu „na druhé straně“ vložen v rámci nesnadného, cíleného výběru – a někým. To je zdrojem napětí, protože u Husárové není tvůrčí postup prostředkem odcizení nebo odosobnění textu. Naopak, kniha ve výsledku zprostředkuje zkušenost subjektu, který zůstává velice přítomen skrze autobiografickou situaci. Někdy je zpředmětněn jako „I“ (já), jehož jednota je lokálně nezpochybněna, občas je tematizován jako pluralita, jindy se vytrácí a lze ho hledat jen za autorskou intencí (báseň „IT“). Kniha tak problematizuje koncept bez toho, že by v něm nabídla interpretační ukotvení.

Téma vychází z osobní situace (liminal vznikl za autorčina pobytu v MIT), ale zároveň obecně vypovídá o realitě moderního urbánního obyvatele. Zpodobnění dne kosmopolitního člověka, v jehož životě se niky klidu střídají s intenzivním zážitkem přesídlení, vyburcování, se netýká jen někoho, kdo pobývá v zahraničí, ale mnohosti životních rolí a podnětů, kterými obyvatel nahuštěných konglomerací prochází denně. V části „morning“, ráno, se nejprve subjekt představuje ve své společenské roli autorky a akademičky („theory is being“ – teorie je bytí, s. 2), vědomí se vynořuje ze spánku, sled piktogramů jako kartiček pexesa předznamenává den coby sled zvykových činností. Subjekt hltá zprávy, je zklamán(a) a zanořuje se do města, kde nejistota je tou nejsilnější jistotou a smyslové kanály se kříží a matou v jakési novodobé odrůdě synestezie (b. „Envy-or-mend“). Celá sekce „noon“, poledne, pak vznikla sběrem útržků sloganů a textů zahlédnutých cestou povrchovou a podzemní dopravou – ani ty ale nezůstávají bez významu. Fráze jako „warning / protection“ (varování / ochrana, s. 16), „authorized freedom“ (autorizovaná svoboda, s. 17), „Can you feel the profit?“ (Cítíš ten zisk?, s. 17) prostřednictvím ironie a humoru nechávají moc a komerci vyzrazovat se skrze regulaci a falešný přesvědčovací optimismus („Space for a healthy lifestyle – pack it into an affordable X-ray“ – prostor pro zdravý životní styl – zabal si ho do dostupného rentgenu, s. 17; „freely available fate“ – volně dostupný osud, s. 21). Na výtvarném pozadí, které stránku po stránce graduje k obrazu srážky či rozpadu, těká bezprizorní interpunkce nebo písmeno „y“, které navozuje otázku po smyslu (why: proč).

Druhá polovina knihy je intimnější. „Afternoon“, odpoledne, začíná joyceovskou „SHEsque“, která je intimní a pohrává si se stereotypem ženského principu jako erotického, jinakého („Shear Shelteralter“), z dlouhých složených slov těží co největší pluralitu významů. Další básně jsou postavené na řetězení slov, která končí nebo začínají stejnými skupinami písmen (dokonce mezi nimi najdeme i abecední akrostich). Tématy druhé poloviny sbírky jsou sebezpyt, výzva, risk. Nejzajímavější básní sekce „evening“, večer, je asi „viverbank“: v dvoučlenných frázích si slova navzájem vyměňují první písmena, takže vznikají nové významy, které komunikují s původními; nový způsob čtení je třeba se naučit, dokud se neukáže snadným a nedostaví se pocit protočení, epifanie, že vše jaksi bylo naopak. „Signál“ se pohybuje mezi slovenštinou a angličtinou (výsledkem překladu kultur je ironické: „Of slaves sláv“, s. 50). Báseň „slightly permanent“ (trochu nastálo) zobrazuje rozpad do tří osob, jejichž celistvost nikdy nenastane, a „chilli“ je hravá satira na lehce dětinský flirt („chickbration of vocal chords“, s. 53). Sekci zakončuje vpravdě průhledná báseň, kde přebývající samohláskou je (snad) jen „I“ (já). Toto já se v části patřící noci rozkládá do kolmých řádků, matematických zápisů („me + of me (dreaming)“, já + já (v snění), s. 61); v „guess“ (hádej) docházejí poločasu rozpadu termíny zachycené mozkem přes den. V „also“ (a také) se já ztrácí, dokud v „last bottoms“ neumlkne docela, i s humanismem, který zpochybňuje.

Sbírka obsahuje tři slabší texty „Low“ a „Alchemic/Alike“, „also“, jinak je ale vydařená, především sekce „noon“, která dokumentuje, jak reklamní nápisy dávno stírají hranici mezi vizuálnem a textem; „afternoon“ a „night“ také obsahují skvělé básně. Snad jen anglická zvuková poezie na webu je o něco slabší, ta slovenská ale o to víc zaujme a překvapí. Celý koncept je lehce roztěkaný (nosnou dvojici kniha/živá performance doplňují ostatní složky na způsob teaseru nebo ukázky), i tak je ale hravá ekvilibristika liminalu zjevením, které je na současné česko-slovenské scéně potřebné jako sůl. (A je škoda, že granty ani štěstí doteď nepřály vydání slovenské verze.) DJky tachykardia a chaosdroid mixují postupy, barvy, slova, pocity a zvuky do setu, ze kterého čiší pop/avant radost z elektronických médií, objevu a subkultury mnohem víc než akademické zájmy. V živém předvedení má navíc celkem šmrnc, který lze sdílet i kolektivně. Aby tak nakonec ještě poezie byla cool!

 

Olga Peková