67 Fantlová

Tereza Fantlová

Byla jedna holčička, co prožila už spoustu příběhů. Umřel jí pes i křeček, jízdní kolo jí spadlo ze srázu, kočárek se zasekl v kanálu a oblíbenou figurku sportovce jí na předměstí přejelo auto. Oklepala se z toho a zas kráčela kaštanovou alejí se světlou nadějí před sebou. Listy kaštanu opadaly a po podzimu přišla zima. Napadl sníh a znovu přinesl bílé světlo po šedých deštích. Přišel čas vánočních přání. Krátce před Vánoci našla i naše holčička své vánoční přání. Na nejvýstavnějším bulváru ve městě i v celé republice spatřila zhmotnění své touhy: panáčka z hoven. Panáčka z hoven ale k Vánocům pod stromeček nedostala. Panáčka z hoven děvčátko mezi štědrými dary nenašlo ani na jaře, ani v létě, ani dál. A že se toho slavilo za celý rok dost! Tak přišel zas… čas vánoční… a vroucí touha mít panáčka z hoven v holčičce neutuchala. „Já chci panáčka z hoven, chci, chci, chci,“ takhle to křičela. A pořád dokola. „A proč chceš panáčka z hoven, když je z hoven??“ řekla jiná holčička. Po těchto slovech se naše holčička na dlouho odmlčela.

Bylo naprosto jasné, že chtít panáčka z hoven je nesmysl.

 

Tereza Fantlová (*1983) žije a pracuje v Praze. Texty vyšly v PV 67.