PV 67 – HIGH FIVE: Nejlepsi ceske basne 2009-2013

HIGH FIVE: Nejlepší české básně 2009-2013

Kolektivní kritika vyšla v PV67/duben 2014.

Ondřej Buddeus (OB)

Ondřej Hanus (OH)

Olga Peková (OP)

Jana Sieberová (JS)

V roce 2009 začalo nakladatelství Host vydávat ročenku Nejlepší české básně. Autorům a čtenářům, kteří tento projekt sledují soustavně, zabírají svazky dnes v knihovně 2560 cm3 (8 cm x 20 cm x 16 cm). Nevelký kvádřík „toho nejlepšího“ z české poezie z let 2009 – 2013 obsahuje 303 básní, 6 kritických esejí a 3 krátké úvody arbitrů. Od samého počátku vychází ročenka s finanční podporou Ministerstva kultury ČR. Grafický design publikace vytváří jeden z výrazných českých knižních grafiků, Martin T. Pecina. Samotné grafické zpracování knihy nenechá člověka na pochybách, že si Host ročenku hýčká. Zároveň zřetelně ukazuje, že samotný projekt patří k ambiciózním nakladatelským počinům. Ostatně superlativ v názvu, vůči němuž se arbitři i editoři v úvodu svých esejí každoročně vymezují, je známkou téhož. V prvním ročníku se v úvodní redakční poznámce dočteme, že „[n]eskromným cílem antologie je dokázat, že to s poezií dnes není zase tak zlé, jak někteří publicisté a kritici tvrdí“. V dalším ročníku se už dočteme, že „pozoruhodná poezie se v Čechách stále píše“ a redakce si klade mimo jiné významnou otázku „co všechno dnes může být poezií?“. Ve třetím ročníku se poprvé objevuje zmínka o čtenáři („[n]avzdory proklamacím o krizi poezie a nezájmu o ni stále existuje řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů“). V následujících letech už redakční úvody s ničím novým nepřicházejí, přesto lze uvažovat o jakési ideální „agendě“ Nejlepších českých básních: dobrá poezie vzniká a je tu pro čtenáře, nelze ji vymezit ani přeměřovat objektivními kritérii, přesto na ni lze poukázat. Podle určitých kritérií tomu tak bezpochyby je, změní-li se kritické parametry, zdaleka to tak být nemusí.

Jakousi mantrou všech redakčních úvodů je poukaz na to, že se editoři nesnaží být objektivní – a ani nemohou. S tím, jak počet básní a zastoupených autorů v ročence s lety narůstá, se nabízí určitá pochybnost, zda editoři přece jen a chtě nechtě k jakési iluzi objektivity nesklouzávají a není-li kritický pohled na českou poezii pozvolně nahrazován něčím jiným. Neproměnil se zamýšlený průlom z „ghetta“ v postupný návrat zpátky, v gesto namířené dovnitř básnické komunity? Kam se ubírají Nejlepší české básně a jakou zprávu o české poezii vlastně podávají? A především – jakými kritickými hledisky se česká poezie vydávaná v hostovské ročence manifestuje a zaštituje? Za posledních 5 let vznikl objemný archiv aktuálně vznikající české poezie – jakási objemná dokumentace. Otázka zní, objemná dokumentace čeho?

OH: První, čeho je třeba si všimnout, je…

JS: Jak už bylo řečeno v úvodu, NČB se každým rokem…
OP: Tázání, jaké požadavky klást na ročenku, která slibuje vystopovat ty „nejlepší české básně“, je…
OB: Zkusme se na NČB podívat ještě s o něco větším odstupem. Z uvedeného mimo jiné vyplývá…
OP: To je těžší otázka, protože je jasné, že nemá smysl…
JS: Souhlasím s Olgou a Ondřejem – v NČB mi chybí…
OH: Myslím, že z výše uvedených příspěvků vyplývá, že NČB považujeme za příliš…
OB: Když zmiňuješ, že by mělo možná smysl „vysledovat vliv…