59-60 Ščur

Max Ščur

Kapitalismus

Po dlouhou dobu teosofické debaty v naší třídě
Se točily kolem otázky: co je chutnější,
Coca-cola nebo Pepsi? A v tom se zjevila Fanta!
(Kvůli historické spravedlnosti dodám,
že Kofola, Toptopic a malinovka byly pro lůzry
a brzy zmizely z obchodů.) Když nás poslali třídit prázdné láhve
(až teď tuším, že s porušením zákona)
do továrny na nealkoholické nápoje, zbankrotovaného bývalého pivovaru,
odměnou pro každého měly být dvě láhve:
buď s colou (už ani nevím, jakou),
nebo s Fantou.
Už tenkrát jsem nepracoval zrovna nejlépe.
Proto, když jsem odevzdal svoje bedny jako poslední,
Za odměnu jsem dostal jen jednu láhev,
A pochopitelně s colou, jelikož Fantu už vypili úderníci,
Především holky.
Což byl důvod nenávidět je ještě více.
Nicméně, zklamání bylo ještě větší,
Když jsme se dozvěděli, že tu naší (nebo spíše jejich)
Milovanou, božskou, žlutou Fantu Vyrábí tatáž černá Coca-cola.
Toho dne se hluboko v našem nitru něco změnilo.

Druhý domov
2.

Civilizace je, ve své podstatě, jenom cesta.
Zbytek je něčí soukromé vlastnictví.
Je s podivem, že i v nejdivočejších místech
si někteří lidé dokážou zřídit domov.

Schovali jako poklad vodní plochy
a někdy ještě v šedesátém osmém roce
sundali nápisy na křižovatkách a už je
nevrátili, nechali je přetavit.

Dneska jsou veškeré osady kolem
jako Potěmkinovy vesnice. Jen Praha
snad čeká, číhá za každou zatáčkou
a rozevírá velkoměstskou náruč.

 

Max Ščur (nar. v Brestu v r. 1977) je běloruský básník a spisovatel, žijící v Praze od r. 1998. V Bělorusku mu vyšla sbírka básní Amalgám (2010, Minsk, nezávislé nakladatelství Logvinov), v zahraničí sbírky Amfiteátr (1999, Gdaňsk) a Ranní sběr (2006, Stockholm). Letos se dostal mezi nominované na cenu Josefa Giedrojce za knihu povídek Dopis, nalezený na zbořeništi (2011, Poznaň). Píše bělorusky, v poslední době trochu česky. Publikuje na internetu (www.niamiesta.se), v časopisech Bělarus (New York), Dzějaslou (Minsk) a Analogon (Praha). Překládá z češtiny (za překlad Máchova Máje byl nominován na cenu časopisu Prajdzisvět za nejlepší básnický překlad, 2010) a z běloruštiny (U. Niakliajev). Účastnil se festivalu Měsíc autorského čtení (Brno, 2007). Texty vyšly v PV 59-60.