59-60 Olds

Sharon Olds

přeložila Eva Bilská

Iniciační obřady

Hned, jak přijedou hosté na oslavu mého syna,
tak se shromažďují v obýváku –
malí muži, muži z první třídy
s hladkými tvářemi a bradami.
Ruce v kapsách, postávají kolem,
strkají do sebe, handrkují se o místo, tu a tam
šarvátky, co rychle utichnou. Jeden říká druhému
Kolik ti je? Šest. Mně sedum. No a?
Dívají si do očí, sledují svůj mrňavý
odraz v duhovce těch druhých. Hojně si
odkašlávají, pokoj plný malých bankéřů,
skládají ruce a mračí se. Přepral bych
tě, říká sedmiletý šestiletému,
za nimi na stole tmavý koláč, kulatý a
těžký jako střelecká věž. Můj syn, jeho pihy
jako poprašek muškátového oříšku na tváři,
hrudník úzký jako balsový kýl na modelu
lodi, dlouhé ruce
studené a hubené jako ten den, co mu
pomohli ze mě ven, se jako hostitel chopí
předsednictví celého shromáždění.
Levou zadní bysme zvládli zabít dvouletýho,
říká svým jasným hlasem. Ostatní
muži souhlasí, odkašlávají jako
Generálové, uklidňují se a začínají si
hrát na válku, aby tak oslavili život mého syna.

Úsměv

Chlap skrčený na zemi, co drží
paži mrtvoly, se usmívá. A ten chlap
v předklonu, co bodá do hrudníku,
výraz příjemného úsilí na tváři,
se usmívá. Ten chlap, co leží na zemi,
zírá nahoru, košili postříkanou do černa,
jako cákance kolem studny, do které
opakovaně spouštěli vědro. Drží ho za zápěstí,
jako by ukazovali jeho rozpětí, velký pták
s rozprostřenými křídly,
a ten pohledný mladý muž pokračuje v bodání
a usmívání a ten druhý sedí na zemi,
drží tu mrtvou paži jako vodítko a usmívá se.

Žena s hlávkovým salátem

Jsou namačkáni v řadě, postrkováni k nákladnímu autu.
Někteří vypadají ohromeně, jiným je strachem špatně.
Ona stojí trochu mimo řadu,
černý klobouk pevně na hlavě,
sevřené rty. V rukách drží
přerostlý salát, bílé stvoly a
ohromné, bledé, žilkami protkané listy
rozevřené v dusném parnu. Upřeně zírá
přímo do fotoaparátu, velkou, křehkou
zeleninu ve své ruce, zářivé lupeny,
co k nám promlouvají. Rozzuřená se chopí své
poslední příležitosti podívat se na nás správně.

 

Sharon Olds (nar. 1942, San Francisco). Jejím debutem byla básnická sbírka Satan Says (1980), za kterou obdržela cenu San Francisco Poetry Center Book Award. I její další sbírky byly kriticky úspěšné. V letech 1998–2000 byla oficiálním básníkem státu New York. Nyní vyučuje tvůrčí psaní na New York Univerzity a  je předsedkyní Academy of American Poets. Texty vyšly v PV 59-60.