58 Iva Vyskocilova

Iva Vyskočilová

* * *

zas nebylo ráno ale jitro

játro už dávno neni pomnožný

dopolední transpražská mise za stvořiteli

na betonový návsi korunovační klevety

fotříci proutkaři tušej lahváče u supráče

stopy mrtvejch psů a hledačů spánku
v obytnejch menhirech zalitejch koprovkou
ve třetim patře někdo spláchl
v pátym vzdychl
a v přízemí odpustil neodpustitelný
ve sklepě v krabici neumětelský výrobky dítěte
z dob kdy se ještě chodilo se smetim
čestný místo u zavařovaček
ulice kde jsem vyrůstala
zůstává k nepoznání stejná

* * *

před poštou na olšanský stojej jehovistky
moje hlava na tři čtvrtě
v 8:33 lepim tisíc známek
na balík lidský velikosti směr tichomoří
při mym štěstí mě vysypou
a nenávratně poškoděj už na překladišti v malešicích
měsíc už nikdy neuvidíme
zařvalo moje dvojče na protijedoucím eskalátoru
odkryla jsem nástěnný malby pamatující tisíc sluncí
na dlaždičce dejvický polikliniky
oprcali mě za maringotkou
dali mi stovku
koupila jsem ti za ní pět karafiátů
věděla jsem že ti to udělá radost

 

Iva Vyskočilová (*1983). Absolvovala gymnázium, začala psát verše ve francouzštině. Vystudovala romistiku, začala psát verše v romštině (v letech 2006 a 2007 obsadila 3. a 1. místo v rámci Literární ceny Mileny Hübschmannové). Později: „cestování, inspirace neuchopitelností, na všech místech a vším v jednom okamžiku, fascinace češtinou“. Dnes: „trvalé zaměstnání ve stínu počítače v pátém patře u schodů doprava. V kuchyňce vrčí lednice. Točící židle se netočí. Psát. Psát. Psát.“ V roce 2010 se umístila druhá v Literární ceně Vladimíra Vokolka (v kategorii C).