61 Prelipceanu

Nicolae Prelipceanu

přeložila Libuše Valentová

černé vavříny

strach mi zaseli do těla hned na začátku

ani nečekali na vhodné roční období

ani nečekali až se narodím

ještě jsem byl bezvlasý a kulil jsem oči

na jakousi žárovku v rodné Suceavě

ale vavříny strachu mi už rašily pod kůží

kolem hlavy

a kolem srdce

nikdy ani trochu nezašuměly

byly ztvrdlé na kámen

vyrůstaly spolu se mnou

teď už jsou sešlé a čekají na smrt

docela chápu ty kteří přicházejí

a nejradši by nás ani neviděli

protože kůže se nám seschla a pod ní probleskuje

černý vavřínový věnec strachu

 

vavříny poražených

se šíří vzduchem i na velkou vzdálenost

ti nově příchozí se jim radši vyhýbají

nikdo už ode mne nic nechce

a já se přesto pořád bojím

obávám se že nakonec ze mě nezbude

nic než tenhle zčernalý věnec

 

tohle že je on?

zašeptá někdo s údivem

a otočí se ke mně zády

naposled

 

cos dělal o bartolomějské noci

já vím že řekneš žes byl sám doma

a žes o samotě spřádal myšlenky proti

bartolomějské noci

a žes ty myšlenky sám dával na papír

a taky že ses v tom století ještě nenarodil

ale žes v duchu protestoval proti bartolomějské noci

i jako dosud nenarozený

 

kým jsi byl o bartolomějské noci

a proč nevtrhli i do tvého domu

vždyť to bylo tak snadné

měl jsi mozek na bílém papírovém tácu

a operoval jsi ho husím brkem

neopatrný pohyb by znamenal smrt

jediný neopatrný tah perem

na bílém papírovém tácu na němž ležel tvůj mozek

jak to žes neudělal žádný chybný pohyb

 

jak to že nevtrhli do tvého domu a nezabili tě

o bartolomějské noci

kdo nám může dosvědčit že nelžeš

žes nepatřil k zabijákům

máš nějaké alibi

nemáš žádné alibi

nikdo z těch co v noci rozjímají doma o samotě

nemá žádné alibi když právě nastane

bartolomějská noc

 

měl sis vybrat jinou noc

na to aby sis položil mozek na papír

jako kdyby něco takového

bylo možné odkládat

jako kdyby odklad nevedl ke stejnému výsledku

jako chybný pohyb tvého pera

 

vyber si nějakou jinou noc než tu bartolomějskou

nemáš žádné alibi nikdo nebyl

s tebou ve tvém pokoji aby to dosvědčil

a tobě nemůžeme věřit

 

cos dělal o bartolomějské noci

jak to žes ještě nebyl narozený o bartolomějské noci

tvé myšlenky protestující proti bartolomějské noci

ty nestačí

na to jak dlouho trvala bartolomějská noc

a na to jak dlouho ještě bude trvat

 

nemůžeš zůstat sám o bartolomějské noci

stopy té noci na papíře nic nedokazují

chápat hranice bartolomějské noci

to nestačí

a být o samotě také nestačí

měl jsi někoho k sobě přivolat

a to i předtím než ses stačil narodit

 

nevěříme ti ohledně bartolomějské noci

Ion z nádraží

ani nevím ze kterého nádraží byl Ion a kde žil

v těch časech kdy bylo všude plno kejklířů a paňáců

prožil jsem toho tolik že si občas nevzpomínám

možná že Ion z nádraží přebýval na nádraží v Kluži

neřekl bych že by jeho jméno bylo jen překladem „jean de la gare“

z nádraží ve Verdunu

kdysi před lety

 

ale určitě vím že Ion z nádraží psal básně

jenom není známo jestli přímo na nádraží nebo někde v úkrytu

na nádraží je přednášel nahlas tak jako jsme to i my kdysi dělávali

ovšem Iona z nádraží na rozdíl od nás nikdy nevzali do královského vlaku

který zabavili komunisté a pak byl navrácen královské rodině

a nakonec odevzdán vděčné vlasti

on nejspíš o tom vlaku ani neslyšel

a jestli mi dovolíte další dohady

tak si myslím že do vlaku nikdy nenastoupil

ani když na nádraží posunovali vagony

 

jeho básně nebyly jako ty naše nebo jako básně jiných básníků

nepodobaly se ničemu co odjakživa známe

nechoval se tak jako jsme se my všichni chovali

on byl takový chudák z nádraží nebo možná obecní hlupáček

a co může obecní hlupák dělat lepšího než psát básně

sypat je z rukávu jednu za druhou jako když buffalo bill střílel na holuby

ve slavné básni toho básníka s malými písmeny

vlastně i Ion mířil přesně na slova jež se mu zdála vhodná

a dokonce i krásná neboť jako tvůrce ještě nedospěl

k poezii plísně a bahna

a k sexu už vůbec ne

jen někdy předváděl své pohlaví slečnám

to jen proto aby je vyděsil jak je velikánské

ani ho nenapadlo použít je ve verších a možná ani v praxi

 

ion z nádraží byl opravdový básník

přestože za svého života neuveřejnil ani řádku a jeho básně

umřely současně s ním

jedinečný ideál k němuž nikdy nedospějeme

i kdybychom vyřvávali všechny své básně po nádražích celé naší vlasti

je to tak dámy a pánové a slečny

co jste nedopatřením zahlédly jeho pohlaví a lekly se (proboha, to je ale macek)

je mi moc líto že jste ho neznali a že už nikdo

si na něj nevzpomene

už ani já sám nevím jestli vůbec byl

anebo jestli to není jen má krásná iluze

jedna z mnoha iluzí

 

dal bych cokoliv za to kdybych našel jeho verše dal bych všechno co jsem dosud napsal

a ještě něco navrch abych si mohl přečíst nějakou jeho pitomost

vedle všech těch velikých pitomostí kanonických i nekanonických

které mi život každodenně servíruje

jednudvětřičtyřipět

jen abych zapomněl na Iona z nádraží a na jeho vybrané spisy

jejichž jediným cenzorem byl sem tam nějaký soucitný cestující

který mu dal kousek chleba

a na pár minut tak přerušil

tvůrčí proces

 

Nicolae Prelipceanu (nar. 1942). Rumunský básník, prozaik a publicista. Od roku 2006 je šéfredaktorem literárního měsíčníku Viaţa Românească. Po knižním debutu Turnul înclinat (Šikmá věž, 1966) vydal řadu dalších básnických sbírek (zatím poslední – La pierderea speranţei, Při ztrátě naděje, 2012). Je autorem povídek a dvou románů, Tunelul norvegian (Norský tunel, 1978) a Scara interioară (Vnitřní schodiště, 1988). Jeho básnická tvorba je zastoupena v antologiích rumunské poezie vydaných ve Francii, Rusku, Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Itálii, Španělsku, Portugalsku, Mexiku, USA aj.