Gilbert Adair

přeložila Olga Peková

jako by byly
utěrky na poslední pohledy
vlasy & deštníky ulice

 

vycíděné od spěchajících
v expozici daguerrotypu
proč nemůžeme

 

cestovat zpět (v
čase)m matematicky
nedokazatelném éteru

 

obě cesty klínem
výš přes vrchol či
po svahu zpátky

 

dolů k jednoznačnému
„výbuchu ticha“
ohlašujícímu zničující

 

jednotu
významu
udržovanou složkami za

 

jinak velice protivným
cukáním hmoty
mžik po mžiku

 

se opětovně zjevuje spíš než
aby trvala vlněním když tik
nedokázal fyzicky

 

vrátit ťak číkoli matematika
to byla (i kdyby boltzmannova)
jako přesvědčivé směřování zpět

v čase a stejně tak vpřed devět
– pět – čtyři
jedna – 0 – dál

což není paradoxní
alespoň co do
virtuálních hranic slabikáře

 

Gilbert Adair se v roce 1980 stal spoluzakladatelem pravidelných večerů autorských čtení zasvěcených jazykově inovativní poezii (Sub-Voicive); ty organizoval až do roku 1992. V roce 1982 vydal signs of life, první z doposud čtrnácti knih několika menších nakladatelství, poslední z nich je sable smoke (Veer, 2010). Další projekty zahrnují spoluorganizaci slavnosti na počest 70. narozenin Boba Cobbinga v ICA v Londýně, v polovině 80. let spoluzaložení projektu New River Project, a naposledy sestavení fóra pro časopis Jacket2 o vztazích mezi poezií a vědou. Vystoupil na autorských čteních v Londýně, Singapuru a New Yorku, v současné době vyučuje pro University of Hawaii. Zemřel v roce 2011. Wikipedia ZDE. Texty vyšly v PV 58.