Gilbert Adair
přeložila Olga Pekovájako by byly
utěrky na poslední pohledy
vlasy & deštníky ulice
vycíděné od spěchajících
v expozici daguerrotypu
proč nemůžeme
cestovat zpět (v
čase)m matematicky
nedokazatelném éteru
obě cesty klínem
výš přes vrchol či
po svahu zpátky
dolů k jednoznačnému
„výbuchu ticha“
ohlašujícímu zničující
jednotu
významu
udržovanou složkami za
jinak velice protivným
cukáním hmoty
mžik po mžiku
se opětovně zjevuje spíš než
aby trvala vlněním když tik
nedokázal fyzicky
vrátit ťak číkoli matematika
to byla (i kdyby boltzmannova)
jako přesvědčivé směřování zpět
v čase a stejně tak vpřed devět
– pět – čtyři
jedna – 0 – dál
což není paradoxní
alespoň co do
virtuálních hranic slabikáře
Gilbert Adair se v roce 1980 stal spoluzakladatelem pravidelných večerů autorských čtení zasvěcených jazykově inovativní poezii (Sub-Voicive); ty organizoval až do roku 1992. V roce 1982 vydal signs of life, první z doposud čtrnácti knih několika menších nakladatelství, poslední z nich je sable smoke (Veer, 2010). Další projekty zahrnují spoluorganizaci slavnosti na počest 70. narozenin Boba Cobbinga v ICA v Londýně, v polovině 80. let spoluzaložení projektu New River Project, a naposledy sestavení fóra pro časopis Jacket2 o vztazích mezi poezií a vědou. Vystoupil na autorských čteních v Londýně, Singapuru a New Yorku, v současné době vyučuje pro University of Hawaii. Zemřel v roce 2011. Wikipedia ZDE. Texty vyšly v PV 58.