veskrze jde jen
o příbalový leták
který nečteme
nedá se na to dívat
svítící reklamní sdělení
přehnaných formátů
další kilometry
zbytečných dálnic
pod stolem ve sdílené kanceláři
finančního poradenství
/sedmé svého druhu jen v téhle čtvrti/
je takřka nemožné najít klid
hlavně si nemysli, že je to tebou
zdraví lidé dávno
vymřeli
zase je čtvrtek
další ze zbytečných pokusů
opustit byt
v kalendáři zbývá
rituální konzumace vnějších vjemů
nadužívání lehkých drog
návštěva muzea romské kultury
kolonky “dokončené” zejí prázdnem
další čtvrtek
ani tentokrát se nic
nestane
třeba zaleju kvítí
v bytě, co mi nikdy
nebude patřit
možná že se nad prádelní šňůrou začne rozednívat
času máme
tak akorát
jen vůle marně k pohledání
nezachráním děti které v pohraničí pláčou
nevezmu na záda matčinu
náruč starostí
co naplat
pro teď tu aspoň zaleju
kvítí
mluvíme spolu nejlépe
úplným tichem
správná
slova
neexistují
uprostřed dialogu podél vnitrobloku někdo
venčí jezevčíka
netřeba to vyslovovat
rozumíme si.
na chodnících
přes noc zmokl všechen sníh
zůstane tam ležet
ještě
týden
něco se ti zdálo
na polštářích vedle drobků
zůstává
podivný strach
včera jsme ho vyhodili
dveřmi
musel se v noci vrátit přivřeným oknem
musel ti nad ránem zalézt
mezi
prsty
venku je jich ještě mnoho
ale já
budu hlídat lépe
a okna zavírat
můžeme chodit po mokrých chodnících
letos zase
aspoň
do února
jde o vteřiny před šílenstvím
kelímek
od jogurtu
jde o křik stran když je obracím
dva klíčky
šeptem tři minuty před spaním
obláček kouře nad zábradlím
beru ti jej
a nevracím
dialogy jiřiček
na rozvodových drátech
mizí
jedna po druhé
nad tišnovem několik hodin klesá
šedá mlha
nádech a výdech
2:1
revoluce
začala