DIAGNÓZA
znám kraj který je kolonií svijonožců
každý svijonožec uzavřený
ve vlastní vápenité krabičce
žádný do ní nevpustí hrotnatku
ani buchanku ani chlopka obecného
nohatí svijonožci plivají nauplie
které před sebou mají celý oceán
a připevňují se těsně vedle sebe
lepidlem silným jako sražená krev
znám kraj který je kolonií svijonožců
vyrostlých na kůži velryby
co zrovna nabírá rychlost aby
se ze všech sil otřela o skálu
SYSTÉMY.KOSTRA
ve městě které okupujeme jsou všechna muzea
zavřená, všechny galerie vymřelé
– zbyla mi návštěva árijského těla
takže kroužím, s prsty pod obalem svalů
a jihnu každým švem, každým zvrásněním,
každým srůstem po zlomenině. očima představivosti
vidím ty kosti vybělené a umyté, pečlivě vyskládané
od stehen přes žebra až po sluchové kůstky
zbavené blány bubínku, nemohou se rozechvět
písničkami propagandy, odnést je do hloubi
Evropy vibrující prvotřídní ladičkou,
polykající všechny kůstky až k zalknutí
JE SUIS BABOUIN
„Kam jdou opice po smrti?“
„Do útulné jámy na stráni.“
ležím v cizí běli. podávají mi výpary snu k inhalaci.
zdá se mi o africké stepi, sypkých vršcích Sahary
a hejnu shromážděném kolem pro něžné rozloučení.
paviáni v tom rozmazaném výhledu plynule přecházejí
v hordu lékařů, co do mě noří nástroje.
vtom se dávají do běhu směrem k lidskému mláděti
na jiném studeném stole, otevřenému stejně široce,
a nechávají mě s osrdečníkem zejícím prázdnotou.
vůdce, plně zaujatý zavíráním dítěte, na půl úst říká:
cave is where the heart is,
sorry, bro