Sny se mi poslední dobou nezdají
těsně před usnutím zklidňuju dech
až přestávám dýchat
propadám se do tmy
vítám bezvědomí
objímám polštář a sebe
neděsím se
kdybych se ráno neprobudila
nebudu to já, kdo to zjistí
ráno mě budí úzkost
(mělas pravdu)
každé probuzení je překvapení
znovu si zvykám
ve dne pak žiju život
jako by to byl sen
Dedinky alebo Domov reči
Milade Součkovej
slová mojej materčiny
šťastné, vy nie ste len
v menách dediniek (Dedinky, Dziedzinka)
ktoré sú útočiskom reči
vkĺzavate mi na jazyk samy
driemali ste vo mne
prebúdzali ste sa len u mamy v kuchyni
u babky a deda v záhrade
nie ste vo veciach okolo mňa
ste v ľuďoch
cez nich sa dostávate do sveta
paralelný vesmír materinského jazyka
čeština je v ňom mojou otcovčinou
Moje úzkost má svoje vlastní sny
začala jsem zase snít
dream big
proto vůbec píšu
sním i s kámošstvem
blouzníme o blozích, zinech a společném psaní
nevadí, že na většinu nedojde
kámošstvo mě uzemňuje
reality check
věřím jim jako svojí úzkosti
díky ní nejsem sama
ona se taky bála osamělosti
teď se učíme být k sobě nezdvořilé
moje úzkost má svoje vlastní sny
píše vlastní básně
v téhle sníme společně
Prvý oheň
zakladám svoj prvý oheň
v lôžku z nezábudiek
nad pahrebou vyúdených
stratená dcéra sa
zas a znovu
prichádza rozlúčiť
Výročí
tenhle podzim přichází období výročí
s myšlenkou na tebe
pohřbívám všechny emoce
necítit k nikomu nic víc
než plachou náklonnost
schovávat smutek
který se mi v kostech
protahuje už rok
daleko od sebe
daleko od lidí
chci se vrátit, ale nevím kudy
Prvé písmená
Mile Haugovej
udomácňujem sa v materčine
najprv dýchať, hovoriť
nakoniec a stále písať
nechať úzkosť odplývať