Etel Adnan: Chléb vám ztvrdne mezi zuby

texty vybrala: Kateřina Konrádová přeložila: Kateřina Konrádová 11. 6. 2023

„U Etel Adnan nenajdeme květnatá souvětí, verše či myšlenky. Ačkoliv v dětství mluvila řecky a turecky, vyrostla tato kočovná básnířka v arabofonní společnosti v Bejrútu a navštěvovala frankofonní školy. V pozdějším věku pak žila a tvořila v Paříži a v Kalifornii. Protože Etel Adnan psala v několika jazycích, nelze ji zařadit do jediné národní nebo kulturní skupiny. Přirozeným jazykem se jí stala malba, díky níž nemusela být spojována s žádnou konkrétní národní identitou. Na jejích plátnech spatřujeme šikmo seříznuté barevné plochy a slunce, zastavené v momentě ústupu. A taková je i její poezie – málomluvná, a přitom důrazná, plná přímočarých obrazů. Sbírka Návrat z Londýna sleduje motivy cest a proměn. Texty vybízí, abychom se na tyto meditativní a křehké verše, jež mnohdy svým užitím paradoxů připomínají haiku, dívali jako na malířská plátna. Nestačí letmý pohled – je třeba setrvat. Aby verše skutečně zapůsobily, potřebují především čas. Není radno nic uspěchat,“ píše k výběru Kateřina Konrádová. Sbírka vyšla v roce 2010 v tuniském nakladatelství Tawbad ve francouzském originále s arabským překladem básníka Chálida al-Nažára.



Etel Adnan (1925–2021) byla básnířka, spisovatelka, esejistka a malířka původem z Bejrútu. Studovala filozofii na Sorbonně, U.C. Berkeley a Harvardu. Mezi lety 1958–1972 vyučovala filozofii na Dominican College v Kalifornii. V solidaritě s alžírskou válkou o nezávislost přestala psát francouzsky a přiklonila se k jazyku výtvarného umění. Účast v hnutí básníků proti válce ve Vietnamu z ní učinila, dle vlastních slov, „americkou básnířku“. Její román Sitt-Marie Rose vyhrál cenu France-Pays Arabes a byl přeložen do více než 10 jazyků. Kromě poezie a prózy psala také pro divadlo a byla autorkou komentáře ke dvěma dokumentárním filmům režisérky Jocelyne Saab o občanské válce v Libanonu. V roce 2014 jí byl udělen francouzský Řád umění a literatury. Zemřela v roce 2021 v Paříži.

všímám si během průjezdu

pukliny ve struktuře

dne

 

 

 

 

 

brzy nastoupím do vlaku

pak proniknu do zdi

pokryté révou

 

 

 

 

 

nepřichází v úvahu

sestoupit do zahrady;

to čas

nás musí opustit

 

 

 

 

 

není chladu v tomto létě 

ani chleba, obklopeného

přebytkem. ta kosmická loď

má díru v břiše

 

 

 

 

 

pozornost pramení z

nehmatatelné mlhy.

za deštivých dnů se stáváme

rostlinami

 

 

 

 

 

jsou lásky, které bují

jako rakovina. lpíme na nich

jako tělo na své nemoci,

jako měsíc lpí na zemi

 

 

 

 

 

chtěla bych rozmýšlet jako

bóje, vyvržená hlubinami

na jasnou a smrtící hladinu

moře

 

 

 

 

 

a tehdy, po té spoustě hodin,

únav a odchodů – předstírali jsme,

že žijeme

 

 

 

 

 

nelámejte srdce mladým

dívkám. nastoupíte do vlaku

vyhnanství. chléb vám ztvrdne mezi zuby

 

 

 

 

 

neříkejte Chálidovi, že pravda je

chybou rozumu, neboť ihned odkráčí

k přístavu a ztratí se v davu

cestujících

 

 

 

 

 

kult mrtvých není ničím jiným než výmluvou

proč nechat chudé zahnívat ve

věznicích. vozidla čekají