PO SLABÉ HODINĚ SPÁNKU
po slabé hodině spánku
v autobusu pozoruju mlhu
jak si jde pro mě
jak už klepe na okna
a přes zákaz
mluví za jízdy s řidičem
HYENY
paní ve tvaru hrušky mi vnutila kafe ze sušených ohryzků
sebevražda se zdá být jednoduchá jako texty kapely mandrage
sednu na přehřátý parapet a nechám myšlenky vrtat mi v hlavě
zbydou po nich hezké tunely o průměru devět milimetrů
které pak zaplňuji cigaretovými nedopalky
slunce mě dnes udeřilo do obličeje a na personálním to řešit nebudou
tváře lidí připomínají rozpláclé vejce na pánvi
pobublávají, žloutkem mi zírají do duše
potkám uklízečku
křečové žíly jako řeky na mapě ruska
dech jak stará rozkouslá a vyplivnutá rumová pralinka
myslím na chleba s rybičkovou pomazánkou
kdybych zemřel, shodil bych aspoň kilo?
opravdu mi musí rozříznout břicho jako velrybě,
abych se mohl vrátit do svého těla?
cílená reklama nikdy nemine
slunce teče jak zmrzlina
z nebe mi kape do klína
a paní ve tvaru hrušky i uklízečka mlsně koukají
olizují si rty
– za minutu to začne
BRIGÁDA
jdu na brigádu a cítím se nesmrtelný
usednu na trůn u počítače dell optiplex sedm devět nula
a zadám své unikátní heslo – jsem výjimečný
jsem korunován svatozáří zářivek
úsporných chladných a soustředěných jako můj pohled
pod rukama mi proudí myriády datových zpráv
jsem jejich pánem
tisknu je a przním
nebo je přepošlu a udělá to někdo jiný
orazím je
navždy je označím
a takto ocejchované je odsunu do koncentračních táborů přihrádek
nikdo na mě nic nemá
nikdo mi nemá právo nic říct
jsem věčný a neporazitelný a vše se děje jen s mým svolením
jediné co mě oslabí je kancelářské rádio
a michal malatný který zpívá
že mě chce líbat na moje ústa
– to je moje achillova pata
ON
odstrkává hrnek s popelem na kraj stolu až málem spadne
ale spadnout nesmí bez rytmu zem je přeplněná
mléko teče po schodech někdo poslouchá nerozumí přesto ho to baví
mluví k sobě nebo k prázdnýmu rámu přibitýmu na futra
chtěl by někam jet ale pokaždý když zabodne připínáček glóbus to bolí
hlavu má k tomu aby si ji přivlastnil a nikoho se neptal
zatímco v podkroví sedumdesát rukou překládá jeho verše
někde směrem dolu kde je hostinec se s jeho spisy míchá guláš
ale cibule maj víc než masa a maso je dražší než sezení u psychiatra
a kdo vynalezl kolo a kdo to ozubený a kdo duhy zabodlý do mraků
sytím vodu ve jménu a třtinu nechávám na konec ve jménu kuchám
protože dostat se skrz vnitřnosti znamená rozkopat bicí soupravu
vypustit plíce rozpustit dehet v zorničkách rozklovat sklovinu
a klávesy jeho klavíru panenské mastné září do padáků lamp
předepsali mu léky a opravili i stavidla a pořídili vlnolamy a čistší písek
a i maják teď nějak líp svítí a on papá prášky z prášků povstal
a v prášky se obrátí rozfoukán větrem v neuchopitelno za oknem
///
ohlušující řev hromu protáhl úlek
do nekonečné přímky napříč časem
něco ze mě leží na kolejích
a nad tím něčím už nějaký čas
projíždí nekonečný nákladní vlak
záda do ruda otlačená od pražců
něco jiného ze mě klopýtne
na úpatí čedičového srázu
a zamrzne v tom momentě
chodidla otlačená od štěrku
slunce tak dlouho zapadalo
až prasklo jak žárovka ve sklepě
střepy teď leží na dně rokliny
a tak už nevidím listy co padají ze stromů
a co nikdy nedopadnou na zem
nemá cenu mrkat a mnout si oči
skelná vata škrábe do sítnic slepých jak zívnutí
pohladíš mne po šíji
a v momentě mezi křupnutím vazu a smrtí
je přece ještě tolik času
že se bojím
že si nebudeme mít co