Anton Romanenko: Druhá šance

Druhá šance

 

Představ si,

že se jednoho dne probudíš

a zjistíš, že máš v sobě novou řeč. Bolest

jsi nechala v minulé kůži.

 

Ráno se snaží dostat do pokoje

jako myšlenka o svobodě,  

kterou ještě neumíš vyslovit.

Všechno tě zajímá.

 

Připadáš si jako dítě. Zase můžeš mluvit o věcech,

které tě už jednou zklamaly:

láska, význam.

Znovu začínáš věřit v propojení zvuku a smyslu.

 

Svět leží za oknem plným hraček,

chceš jít ven a přebírat hrášek.

Všechno je potřeba přejmenovat, osvobodit

od mlčení minulosti.

 

 

Sexualita 

 

moje řeč ještě není

tvoje řeč 

 

ale občas se mezi ženskou

a mužskou koncovkou

objeví 

zvláštní samohláska

rodilý mluvčí tomu říká 

chyba výslovnosti 

 

můj jazyk se ještě nedotknul 

tvého jazyka 

 

ale už mám pusu plnou tebe

zvuky na hranici ohně

slova

          suchý papír

 

 

Pták

 

jako člověk

který pochází

z jiného jazyka

dobře vím

že slova

neznamenají nic

ale i tak jsem poslouchal

tvá slova

když jsi mluvila

 

slovo je sova

a já jsem její let

vzduch v jejím peří

neviditelný

jako význam

 

 

Slavnost 

 

Slavnost je za rohem

a všichni moji kamarádi

jsou busy being happy

 

jen já chodím do kaváren 

a čtu si čtu si

 

zítra je Silvestr

obleknu si košili a kravatu 

 

a půjdu vtipkovat do konce roku

 

 

Moji kamarádi 

 

Eliška, Vojtěch, Jiří,

David, Veronika, Martin,

Marie, František. Osm lidí,

kteří mě oslovili, 

 

když se jazyk mojí matky

stal jazykem války.

 

 

Anton 

 

četl jsem si básně Egona Bondyho

a napadlo mě že když v jeho jménu

přeskládám písmena

zní to trošku jako moje jméno

Engon

 

španělské slovo entonces

zní trošku jako Engon

a znamená takže

 

takže jsem zase vymyslel nějakou sračku

 

 

Touha

U vchodu do Národní knihovny

neznámí muži kouří.

Koukám na ně

a přemýšlím

o T. S. Eliotovi

a o tvém těle,

nejlepší básnické dílo.

 

 

Převrat

 

Když mluvím v jiném jazyce,
je to, jako kdybych byl jiný člověk.
Tak proč zrovna nemůžu být žena,

když mluvím tvojí řečí?
Být ve tvém těle
je jako vyslovovat sykavku: ř, š.

Teď to dobře slyším.
Dvacet let života
jsem používal jiné sykavky

a další jiné zvuky
ve zvláštní zemi,
v ne-tvém jazyce.

A teď je tvoje řeč pro mě
jako zrcadlo, jako křik
jiného. Můj křik z

té doby, kdy jsem ti
ještě nerozuměl.