David Fesl: Elelele

„Ačkoliv text Elelele nakráčí jako obžaloba média básnictví, postupně se svlékne do vyznání. Líbí se mi, jak krutě šije do básníků — souhlasil bych skoro se vším — myslet si o básnictví cokoliv dobrého přece smrdí. Feslův text vyniká také proto, že autor patří mezi současné výtvarné umělce, kterým jsou literární postupy blízké, ale ohledávají je z jiných pozic. Ve svých objektových instalacích Fesl pracuje s asociacemi i metaforami, umí popisovat niterné pochody pomocí propracovaných materiálových tropů, komponuje fragmenty objektů, v nichž jsou zatavené děje, tematizuje asociativní tekutou vztahovost jako konstrukční vlastnost a digitální extenze se v jeho díle mění v náhradní díly, které převzaly řízení,“ píše k výběru Luboš Svoboda.