=
když objevili nový druh člověka
všichni jsme plni naděje zírali na obrazovku
jeden index v nose druhý mezi půlkami
podíval ses na mě a já v tvých očích viděla strach
že takoví nikdy nebudeme
že už jsme že už jsme byli že už nikdy nebudeme znovu
budou se na nás dívat jako my hledíme na postižené
budou nás potrácet budou nás utrácet
budou se nás bát budou se budit ze spaní
zděšení představou že někde v nich
zůstalo cosi z našich genů
stáli jsme tam jeden prst tam a druhý tam
a hlas nás ujišťoval
každý má právo na důstojné dožití
=
za ulepeného večera na čerpací stanici
po cestě na povinnou dovolenou kdesi
pod horami když táta tankoval a máma
mámovala jsi šla na záchod radši dovnitř
už s prsama a zadkem jak řikali a v bílé
chodbě kde skrz zápach dezinfekce prosvítala
sladká moč tě cizí muž vtlačil do nějakých
dveří propadli jste se do tmy lekla ses
jako když si omylem strhneš strup
a ten člověk ti do pusy nacpal
palec a chvíli tam šátral jako by tam
něco hledal a pak utekl a ty sis šla
sednout na teplé prkénko a potom
do auta a když tě malé dítě sedící vedle drželo
za ruku usnula jsi a tehdy se ti zdálo
jak ho žvýkáš a žvýkáš a žvýkáš
=
po ústa ponořený ve vodě a kolem
bradavky a penisy nadzdvihávají mokrý
polyester a všechno se to schovavá v ručníku
nebo v trávě nebo ve vodě reproduktor
čepuje letní pohodu žabky dřou mezi prsty
stehna o sebe fronta na langoše jako na hostie
a pivo je pivo a není možné zbavit se pocitu
že tento den je s bublinkama
po ústa ponořený ve vodě
černé noční moře se leskne jako ropná skvrna
na pláži leží v písku kusy oděvu
jako by se tam dávno někdo rozložil
kdosi ti proplouvá mezi nohama a žraločí ploutví
se tě dotýká cákání neustává dokud se neozve křik
ale všichni jsou příliš živí než aby měli strach
příliš stejní než aby nevěděli že to je vtip
a kdo ještě neměl plné ruce ostatních
trochu bojácně odpovídal škemrání vln
po ústa ponořený ve vodě
a voda z hlavice dál prýští na tvou hlavu
jako každý rok v chorvatsku nesmí nikdo chybět
chorvatsko je český měsíc chorvatsko je
řízek mezi dvěma chleby československa chorvatsko je
plznička ve sklenici ožujsko
kde všichni rodiče touží po nemanželské aféře
při výbuchu slunce a každý se k ní snaží
propít něčím jiným vysněná ruka pihovaté dederónky
z pláže ti dál a dál přetahuje kůžičku dvěma prsty
třeba už to tentokrát bude s kapičkou
ale ne zase nic zase jen ta bolest
a tehdy malá sestra ze dveří zahlásí
mezi dvěma těly znak a ty stále slyšíš
jen komm spiel mit uns
=
prostrč prstíčky plotem sáhni si
sáhni si přes textil nebo víš co my si to tady
odhrneme prostrč prstíčky plotem neboj se přijdeme
blíž my si to stáhneme a můžeš si sáhnout na obojí
ale musíš prostrčit prstíčky plotem uvidíš jak je to
pěkně teploučké a měkoučké teda jak co neboj se
nebo se jen zatím dívej chvíli si nás klidně jen prohlížej že
se ti to líbí tak vidíš neboj tady nás nikdo nevidí
tak chceš si sáhnout můžeš si taky stáhnout kaťata
ale nemusíš můžeš se jenom dívat nebo prostrč prstíčky
plotem tak neboj se klidně je strč dovnitř tě nekousne
cítíš to neboj se to je normální že to trošku lepí
je to příjemný viď je to moc moc příjemný klidně si s tím
trošku pohraj s tím masíčkem co to se ti nelíbí tak já
tomu tak říkat nebudu klidně tam strč celý prstíček
kam až dosáhneš a pěkně si to tam prohmatej ale můžeš
si sáhnout i na mě počkej prostrčím ho plotem ať je
to jednodušší
=
visíš za ruce na žebřinách
v ledové tělocvičně a v půlkruhu
třída a celý sbor jako by se díval
do cizího snu ale je tvůj
něco z tebe jeden po druhém
vytahují ale nevíš co to je
nemůžeš se tam podívat
jako když se tahá nit z krabičky
jako když se vytahuje kovový předmět
z pneumatiky nikdo se nesměje
jen tu a tam se zvedne koutek
a někdo ukáže tvým směrem
ale jakoby za tebe a nikdo
zjevně netuší jak má tohle skončit
=
KRÁLOVNIN PRST MEZI KOSTÍ A SVALEM
jak byl patriarcha seschlý tak byl svůdný
seděl na kolečkovém trůně ve velkém sále
jen ve svých bělených slipečkách a pomazával
se sádlíčkem cpal se knedlíčkama masíčkem
a zelíčkem a všechno mu to padalo do klína
a okusoval kachničku jako tužtičku a buřtíčky
polykal jako šištičky mezi pokrmy si smáčel
jazýček ve slivovičce a člověk nerozeznal
hlavní chod od hlavního chodu hermelínek
tekl proudem a střívka z jitrniček létala
těžkým vzduchem pan král byl celý ulepený
slipky měl zamaštěné až běda na hlavě pěnovou
korunu a pivínko protékalo všemi záhyby
zákruty a rýhami jeho těla probíjelo si
cestu hustými bílými chloupky a už už do sebe
chtěl začít cpát tlačenkové korunovační jablíčko
ale královna která šťárala zbytečky ulpělé
na bříšku ho zastavila a pan král se pustil
do pečeného selátka s takovou vervou až
zakvičelo a potom se zase obrátil pro knedlíček
pro cmundičku pro trošilínek vejmrdky a všechno
to zapil ze soudku a žvýkal a mělnil tak dlouho
až z toho bylo vepřové smoothiečko a pak si
nabral hrst škvarečků a vyhodil je do vzduchu
a škvarečky padaly pomalounku jako konfety jako peříčka
a král jako had vyvrátil královská ústa a škvarečky
mu padaly do krku až jeden zapadl do špatné
dírky a král pomalounku ztrácel svou královskou bělobu
a začal rudnout a začal modrat no úplná trikolóra
a šašek jenž byl zároveň mluvčím začal křičet
král je nahý ale pak mu došlo že to všichni vidí
tak začal křičet král se dusí ale pak mu došlo
že to všichni vidí tak začal houkat úúú ííí
úúú ííí úúú ííí úúú ííí úúú ííí
=
listeny lopatkovce bělost topení průhlednost okna
žulové kameny krbu který se zažehuje jen o vánocích
seschlý šáchor upatlaný ovladač zásobníky na léky
hrnečky s modrobílou glazurou a zlatým šrafováním
babička žmoulá křížek na krku a na detektiva v televizi mručí
zab ho hajzla zab ho
andělé všude samí andělé anděl drátěný anděl slaměný anděl
hliněný anděl keramický anděl malovaný anděl plyšový
i to co není anděl anděla připomíná suchý zažloutlý
list monstery zkroucené křídlo topení je bílé jen aby
ladilo s anděly do rozevřených květů lilie si chodí
lehnout deky na pohovce si přes sebe přehazují jako
pončo když je jim zima babička jim bezděčně podává
sušenky ze stolu jako kočce zářivě barevné pilulky
v zásobníku jsou jejich bobky byli překvapivě klidní
ti andělé na to že museli vědět že až babička umře
zmizí nadobro s ní protože už tu nebude nikdo
kdo by na ně věřil
=
přiložíš malinové tornádo k papíru a zachytíš nejprve
zvuk znepokojivé noční mručení lednice pak
dálková světla v ložnici prvního domu vesnice
nakonec vůni někoho kdo tě zcela otevřeně zneužil
netvoříš nekomponuješ jen reaguješ na otravná přání
zoufalé prosby příliš pravdivé urážky procházíš
mezi lidmi kteří mají velmi důvěrný vztah
s televizními postavami sedíš u černé řeky a najednou
si k tobě někdo přisedne a chce ti hrozně moc
povídat o kráse téhle země a přichází tvoje matka
která ti nikdy nikdy nikdy neřekla miluju tě vždycky
jen zlatíčko mám tě moc ráda moc moc ráda moc
rádi máme koně převalského pivo co dělá kroužky
nebo tajný prcání v akvaparku to už vchází
jan a začíná milovaní ale každá báseň
potřebuje únikový východ