Soprán
(současně s Basem, hlasitě, rychle, na jeden nádech)
Hlasitě rychle na jeden nádech.
Co nejvíc slov během jednoho výdechu,
co všechno se stihne,
není čas hlídat slova, která se sem hodí,
je to věc náhody, žádná obrazová představa hlavně,
zůstat u pojmů a myšlenek,
to přece musí jít i v této rychlosti,
tento text je součástí scénáře,
každému musí být jasné
že takový text musel být dopředu napsán,
ale proč?
proč nenechat interpreta,
ať se ukáže, co v něm je,
proč musí autor všechno hlídat jako pes!?
Soprán
(současně s Basem, hlasitě rychle na jeden nádech)
Na jeden výdech, druhý pokus,
konečně se odevzdat náhodě,
nechat slova plynout ať se děje co se děje,
nenechat se zastrašit autorem,
slova, slova, slova, slova, slova,
slova pro získání času na slova,
slova běží rychleji než myšlenky,
a přitom platí žádná obrazová představa,
příliš mnoho úkolů naráz, slova, slova, slova,
opakované slovo není slovem,
přesně tak je to napsané ve scénáři,
děje se toho příliš mnoho a příliš rychle,
slova, slova, takže žádná improvizace,
žádná náhoda, autor vítězí!
Bas
Pauža! – –
– – na vyrovnávání se s chybou ve šlově pauza.
(rychle odříkává)
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Smyslem tohoto sdělení bylo udržet zvědavost.
Soprán
(smuteční řeč)
Pauza odchází na věčnost, do věčného absolutního ticha.
Absolutní ticho je věčné ne proto,
že trvá na věky, ale proto,
že posluchač ztrácí půdu pod nohama
a tato ztráta je nezvratná.