Sufian Massalema: Hukot ropných terminálů

Pustá místa

 

rusalky potulující se stráněmi

vědí o logistických halách

kde ještě nikdy nikdo nebyl 

 

hřebeny hor

dnes vypadají jinak

 

z jatek se ozývá dětský pláč

odkrývá mě lépe než zánět dásní

 

 

 

 

 

Přehlížené

 

přitahuje mě to k

nouzovým přístřeškům k

ubytovnám k vývodům potrubních sítí 

průmyslových areálů

 

Labe pramenící v rozvalinách

podemlívá klenby tajuplných

podzemních civilizací

 

na dřeň zažraná 

fascinace zkorodovanými okraji

vnímaného úpadek jako

ideál zájmu

 

 

 

 

 

Na periferii

 

jen co se nadechneš

spěje půlměsíc do pološera 

polosamot

 

stojíš sebejistě a přesto 

připomínáš proluku 

ve vykácené čtvrti na periferii 

tvé kořeny nezarostly příliš hluboko

zakopáváš o ně

při sběru rodných listů 

 

pro lidi jako jsme my

počasí v Evropě

nevypadá nejlépe 

 

 

 

 

 

Binarita a spektra

 

odmítáš dál fungovat v binaritách 

příroda tvoří pouze spektra 

tvoří prameny přívody delty velkých řek 

jako je bílý Nil modrý Nil 

zanesené stoky domácností

od Luxoru po Káhiru až k Dimjátu

 

čas k hledání společné řeči 

ještě ani nevychladnul

a ultima thúlé již určuje 

množství černých šátků a SIM karet

nesouhlas není úsečkou ale

přímkou s tolika neznámými 

kolik je zmínek o vyloučených lokalitách

v ranním vydání Le Monde

 

 

 

 

 

Ropné terminály

 

hukot ropných terminálů

je mi klidovým stavem mysli

 

mám pocit že modrozelený hořící keř

se kterým promlouval Mojžíš

vidím žhnout nad komíny

zrezivělé rafinérie

 

poblíž stojící ibis

fouká do rákosové flétny

jeden ze sumerských eposů

 

 

 

 

 

Antropocén

 

zapírám se antropocénem

je důležité se mezi tím vším

naučit žít

 

na vratký stolek pokládám knihu

objednávám kávu s kardamonem

provokativně mlčím už není potřeba

cokoliv říkat

 

píšu mátu a myslím tím islamismus

obvazy kolem otevřené rány 

nezahojené jizvy na svraštělém čele

 

čekám až to všechno 

konečně přestane dávat smysl