* * *
nastoupit do přeplněné noční tramvaje a
cítit se jako kousek
žampionu v hrnci guláše
pojihlavsko. okounění jazykem
béčkoví čeští muzikanti spí ve sluncem vypálených polích. mattoniho hromosvodný orel. černá pole. mechová pole. pole obrostlá větrolamnými lány na pět stromů širokých lesíků jako z příručky jevištní výstavby. asfalt mi dávno osifikoval mozek, ale ještě v něm vidím louku levandulí. oči se ti leskly jako balíky slámy. břízy se savanní skoliózou. svahy v kleci. únikové východy do divočiny. řeknu cvak, řekneš postni to. toho orla jsem si tenkrát domyslel, ale teď tu proletěl— přepálenější než kterxkoliv z nás
* * *
you’re my digital neighbour but I’m your stranger and I am liking your midnight Tweet, plain 1 standing guard by ♡. „Fuck I’m 30,“ you say, and „F̷u̷c̶k̷ ̶I̸’̸m̷ ̵3̸0̸,“ I think to myself, my voice the screeching of rusty train rails. for one, unique moment, we stood side by side on thick clouds of existential fellowship, shoulders brushing, and I am here to cherish that. I hope you never get to read this. parasociality is the charm of our times
* * *
rozpusť si vlasy
sundej košili
nevíš kde končíš
propriorecepce v píči
vyhoď tu matraci
ani nevíš kde to bolí
každý člověk by si měl aspoň jednou vyzkoušet jaký to je
vychovat ještěrku
vypropagovat tlustici z řízku stonku
prospat půlku zimy
i existenční krize mají své žánry
i tady ti něco chybí
před použitím oloupat
moje slova jsou spotřební zboží
maximální doba trvanlivosti
do prvního přejetí tužkou
přes papír
sémanticky kvasím
v animalistickém sklonu nad kusem obživy
do tepláků stírané promluvy
tuhle formu jinak než přes dřez neopustím
* * *
počítám prostorovou výšku kurzoru
na kterém sedím ten
se zvětšuje a zmenšuje
taky k vám na školní dvůr jednou za rok přijel nafukovací hrad?
a taky už podléhá inflaci?
on homesickness
procházím vyloučenou čtvrtí a nedopalek drolím v prstech
obávám se že to není moje nejvíc elitářské dilema dneška
procházím se polňačkou a venkovské nebe už mi není dost dobré
takže se neprocházím
přepravní společnosti už tu vše zkolonizovaly
ale lekce angličtiny na autobusových obrazovkách musí běžet dál
nevěřím že je mezi náma bytost s
oběma nohama v nenahnilé časovosti
na hranici obce stírám linky kolem očí
v tomhle kraji stimují jen delikventi
* * *
často a rád strkám oči kam bych neměla
na holešovickém nábřeží nacházím a ztrácím
podtlak za kterousi chlopní
tělesnost sestrojenou
neodrážím se pod úhlem dopadu
za paty si nevidím
připoutali mi pozornost k zápěstím
a sám nechť si ji sklidím když
s novou exogenní čočkou po boku hlavy pasuju se na kořist
nezbývá mi na sebe už moc místa a
tak se exportuju do částí
tranzice (vybalování ledvinky)
drží se to kdesi za nehty
rezidua vnějšku
myslím
myslím že zapíjím cosi jako hlad soudě
dle tý křovnatý jámy v mým žaludku ale
nic nevypovídá o endogenezi
možná jenom říční sůl za mým septem
možná
možná časovost
a kurikula
možná bys na to měla vzít hmoždíř
možná to můžeme utopit v šumu městských červíků
a možná by ses měla radši znovu napít
a hyperventilovat to o strunu
nevidíš tu zboha nejistou šňůrku
co nám váže jazyk k prstům?