II
Kvůli komu mě v mládí na lůžku zaléval pot
z vidin psychiatrického oddělení
dívek posedlých mužem
a dotekem muže a dotekem ženy
po němž si uvědomí že chtějí být muž
Bojím se toho muže chci ho sníst
ale bojím se že on snědl mě
že jsem se narodila v žaludku muže
v jeho hrudním koši nebo prstu u nohy
že únikem z jeho těla přijdu o to svoje
chci sníst muže jako jím Facebook a jako jím
instalační umění
a jako jsem celé ty roky jedla velké množství světla
dopadající mi na obličej
Doufala jsem že dokážu muže sníst
a tím ochránit své sestry
ale cítím v sobě hlodat mužské pozůstatky
hledají si cestu ven mou dělohou
mým pupkem, mými rozevřenými ústy
Každičký milimetr mého těla
mého myslícího mozku
je rozdělený na dva tábory
jsem knír spadlý na bradu při pokusu o sjednocení
a ten pokus o sjednocení nevyšel
jenom má silueta zřejmě odpovídá
spláchnu se ve sprše do odtoku nebo se rozdrobím
utonu nebo se udusím ve vlněném svetru
svlékaném za účelem snazší kopulace
mezitím hledám stožáry vysokého napětí
na nichž rozvěšuji své scvrklé tělo
nabíjím, syntetizuji
neboť moje tělo je více těl
Potřebuji schopnosti
které mě učiní nepotřebnou a všemocnou
chci vystavět nikam nevedoucí chodbu
do níž bych uzamkla všechna svá těla
takže by sama sobě a jedno druhému nemohla ubližovat
takže by tu byla jako jedno bez rámce který by to tak potvrdil
miliardy nádorových buněk usazených v mém otci
usazených v mé matce
miliardy nádorových buněk které se usadily ve mně
které čekají na správný okamžik
mlčky v čekárně
Všechny moje básně jsou tiše
moje básně jsou otřené o pelest
moje básně nejsou žádné básně
jsem kaluž krve která prosakuje pokrývkou
pokouší se ze systému vytvořit text
systémy se zeptaly: „Co budeš dělat, teď, když to víš?“
a já byla tiše, rozhodnutá odjet na prázdniny