tristesse banal
tl;dr: nebe.
na každém stehně máš vytetované květinové víly coby fuckboye.
truchlíš pro fíkus. fantazíruješ o nožích.
o teorii flóry. další ekologii toho.
je mi prostě v jednom kuse
trochu smutno, zapláčeš. health goti,
nosíš pohlaví jako rubáš. tvůj obličej
hrdý šíp, náhodný apollo,
v afektosféře tyranský.
archaický trup bez květin
jako měsíc, chladný kámen
modřinově modrý
& i když zapomeneš odpovědět
s nejasností, což je kruté
přesto ti odpustím –
i já byla
tak zoufalá, tak krásná.
[původně vyšlo v RGB Colour Scheme číslo 5: botanics]
ženě, která se během open micu na Zoomu dala do pláče
pojďme si to scedit. jsem zralá
na pozorné čtení… s čím polemizujete
ohledně hermeneutiky? a co to vůbec do hajzlu
znamená praxis? tohle je digitální poetika
okupace alias occupoesis.
přes VPN se připojujeme k listopadu. vzpomeňte na anarchitekturu,
haute couture zahradnictví, hřbitovu Givenchy.
každou hodinu je happy hour
alespoň pro jednu z mých osobností.
& ty, 4D pixelová dámo, nezbytný
přízraku. naslouchala jsem alchymii vaší romantické
umělé inteligence celý rok. vaše nezaujaté daktyly
mě posedly, palimpsestovaly.
ach, zachmuřelá hostitelko.
vaše bezvýchodná zjevení
jsou nepřetržitým utišujícím prostředkem.
je pravda, že všichni jsme jen dojnice přes data,
co hledají žal
odněkud z nitra
básnického blockchainu.
ekfrázujte se. znovu projednejte vymazání.
nedokážu to vysvětlit, ale připomínáte mi
mou matku.
zdá se, že teď budu plakat i já.
prožíváte barvu, ale ne to, co znamená.
[báseň původně vyšla v časopise Virtual Oasis, Trickhouse Press 2021; tato ilustrace je automaticky generovaný obrázek, na který měla báseň za úkol reagovat]
Autoportrét jako labyrint
Byly to ulice mého vlastního deníku… Ztratila jsem se v labyrintu svých zpovědí (Anais Nin)
touha zabírá:
jsem tu v bezpečí a vymýšlím si stud
hraju osamělé hry v roztrhaných hedvábných šatech.
táhnu krajkovou vlečku prázdnými jeskyněmi
v pomalých dnech existovat méně
přízračný kartograf těkám
o samotě asfodelovým diskem. lovím ozvěnu
rozštípnutých kopyt chvění chvění
eurydická, nenávratná
hledám svatý grál nějakou hlubší pohádkovou zemi duše
& šelma odvádí největší práci v Balenciaga ave
minotaure v teplákovce pózující v metafoře
či v ambientní chloubě atmosférického dungeon synth
kvitni kvitni, Persefono lebkovitá nymfo
v saténových plesových šatech přesvědčuji
epické tunely o vlastní nezranitelnosti
vyzařuji lo-fi hadí světlo rozplétám své krásné bílé
ruce přátelé nemám žádné morální uspořádání
volně hostím architektonickou představivost
rok co rok nové tváře vytesané z křišťálových lůn
surový materiál bolest která cestuje
kolik mám na krokoměru zkontrolovat telefon provést amen
znovu jsem upadla do zpovědních pochybností
ne tyto tajné místnosti já nikdy neopustím
ne bez
svých duchů <3
Tenkrát ve Versailles
nelehký majestát dospívající s nadbytkem
ale tak enchanté okouzlující burleska
zvěsti o dívčí opulentnosti z domu incestu
kde se blankytná ňadra pění palácovými tajemstvími
většina mladých králů královen ztratí hlavu pro marnotratné
slyšela jsem, že jim patří všechno la Dauphine na své toaletě
Rokoková Dorothy smaragdové město & ty rubínové střevíčky
salon hojnosti Madona zrcadel
celé léto si hrála na krajkovou etiketu sny o glacé
třešních růžových broskvích & smetaně dvořané provádějí pukrle
před navoněným krkem diamantové oči
nosí chemise à la reine & klevetí do záhuby
jejich pastýřka hlavní milenka
madame gilotina
[snímek obrazovky z díla umělkyně Ley Porré o budování světa Ekpyrosis, který představuje „blížící se erupci neznámé sopky pod Versailleským palácem“]