bez
vlasy jsem naškrobila dešťovkou odepnula přezky
z pásků na botách poutka mě pustila šli jsme pomalu
dlouho střídavě široce a úzce po hliněných hranách
po křivých klaccích šli jsme zavěšeni do včel
dlouho do noci součástky chytaly signál rukávy zakrývaly klouby
cestou cinkaly misky plivali jsme pecky švestek šábnuté
s červy bobtnaly integrované obvody břich
prach jsi a v prach se
dozvuk
byl to den který scelil vlnění vody a suché struhadlo lokte
nakrémované dlaně lepkavé jako vedro zkraje noci
jako by si všechna slova vyměnila místa
a hladké špičky bot se nasměrovaly k odchodu
červená tříska v samém srdci léta nebo pomalé
podélné krájení masa trupu na úzké proužky
zmírnit zánětlivé stavy a spálená ramena
dlouho se dívat nazpět a potom to ze sebe vyčerpat
pachuť
udělej to tak aby se po tom dalo tesknit množit hladká
gesta tvořit vazby zbavovat se měsíců jako hořké
pachuti každým vlasem dorůstat špatným směrem
pod kůži deformovat se stírat
udělej to tak aby se po tom dalo tesknit syčet
skrz zatnuté zuby šoupat chodidly dívat se
úkosem vydolovat na povrch až moc
sbírat slova tak aby začala něco znamenat
rozkročení
svědící kotníky a kluzká pěna na okraji řeky
jako množina napravitelných a odvratných událostí
zahryzávání se do odraženého světla česání
vlasů na druhou stranu využívání příležitosti
na konci škály je třeba přeskočit
projít po rozehřátém obrubníku jako po struně
udělat místo pro zářivé barvy mnutí víček
a všechna ta znamení vydloubaná z vnitřku času
ve vzduchu visí průzračné drobky
světla ploché lžíce boků a ochraptělost
spojování drobných pohybů v jeden větší šťavnatý
úder sklouznutí nebo sejití až příliš nízko
spodní srst
vzduch se skládá z drobných vláken
ostře mi vrůstají do tkání jako kousavý svetr
první mrazíky křidélka nosní a ušní lalůčky
ostražité k pastem přijímám tvar nádob
mnohonásobné tření deště o kůži přetížení
a modřiny hustá spodní srst zjemňuje pády
srůstá s tělem tiší křik bolesti
povlak
přišel čas větrání stísněných prostor
obtížných jako kašel ve dnech zvadlých létem
rozkousnutá pecka nechává stopu na zubech
v dlaních prokluzuje snu kyselá závlačka
nech doznít do konce popraskané sklo slova
vyčerpanou záři myšlenky přilnout
znova
zmrtvělé
povislá kůže kolem očí a ztuhlé rydlo soli
když někdo odchází musíš se ho dotknout
aby se už nevrátil
dezén obtisknutý v písku vyklizené skříňky do konečků
prstů zmrtvělé všechno co dřív
bylo zvučné schované na později