Michal Maršálek: Jednou v sobě potkáš jaguára

texty vybral: Štěpán Hobza 6. 4. 2020

„Nové básně Michala Maršálka se vyznačují všemi tradičními atributy jeho tvorby: přesností výrazu, citem pro pomlku, absencí básnického afektu. Výběr otevírá bilanční „próza“ Než. Tematizují se v ní životní prohry, stárnutí „na vlastní pěst“, i literatura samotná coby způsob nazírání na svět. Následují úryvky z „cestopisné“ básně Mexiko. Jedná se o sérii básnických črt, v nichž se latinskoamerická každodennost prolíná s výjevy z mayské mytologie. Báseň opět začíná bilančně: obrazem unaveného, zestárlého cestujícího při odbavování na letišti. Na konci se však zatřpytí záblesk naděje v podobě jaguára – posvátného symbolu mayské imaginace, v němž se ladnost snoubí se silou a rychlost s moudrostí,“ píše k výběru Štěpán Hobza.

Michal Maršálek (*1949) je lékař, básník a esejista. Kromě odborných prací se zabývá vztahem medicíny a umění. Publikoval vlastní hypotézu, vysvětlující smysl bizarní tvorby rakouského barokního sochaře F. X. Messerschmidta (Springer 2015). Vydal jedenáct básnických sbírek, nejnověji Červený otazník a Arménskou klávesnici (Dauphin 2017 a 2019). Jeho verše byly zařazeny do almanachů Nejlepší české básně 2014 a Nejlepší české básně 2018 (Host 2014 a 2018). Je finalistou ceny Magnesia litera za poezii r. 2015.

NEŽ

(Próza)

 

I

Název tohoto textu? Jak se to dá poznat?

Metafory přeskakují naše neznalosti. Mění je a vytvářejí nové.

Osychající začátky. Řešené setrvačností.

Přes všechny omyly, přes všechny dohady, není vidět za vlny času.

Plány sestavované na výšku.

Prohry – součást krajiny.

 

 

II

Stejná místa po letech.

Tesař oběda chystá všude poledne. Slepé rozléhání. Vrata. Rozestavěné asociace dokořán.

Narůstající samozřejmost, se kterou procházíme životem – to je stárnutí.

Jenom nesamozřejmé mluví za sebe.

Pozdní nic. Naše práce.

Asi.

Čekám. Odškrtnul jsem si svět: Splněno!

 

 

III

Ale hora do mikroskopu.

Žena tlukot.

Zdrhávání. Naživo.

Ráno s barvami opakování. Malé ostrůvky minula v rozbřesku.

Svět by nás chtěl ještě jednou vidět.

Zaživa. Staženo odevšud.

Nový cíl: ještě vychýlení.

Bít se o špičku. Dnes mě probudil pohled z okna.

Na dně slunce.

Na vlastní pěst.

 

1. – 30. 8. a 12. 10. 20

 

 

 

MEXIKO

 

1

Složité cesty dopravních pásů,

běží po letištích.

Sebeodbavování,

jsi-li ještě

něčeho takového

schopen.

 

2

Fazole k snídani,

slavnostní.

Jako každé jídlo.

 

3

Vůz v plné rychlosti.

Věčné mlčení retardérů.

 

(…)

 

7

Stará hra s míčem –

tak posvátná,

že vítěze stojí život.

 

(…)

 

10

Hlavní města

žijí z nocí.

 

11

Na slavnost Mexičanky

přijdou

ve veřejných sukních.

 

12

Snažit se domluvit –

řeč jiná, slova jiná –

a co myšlenky?

 

13

Ten revolver,

ve zmatcích tržiště

byl pravý.

 

14

Kolik nočních močálů

každý večer

vede k moři?

 

15

Celou noc

větrák nad hlavou.

Vnitřní tma,

trubka nahazuje spánek.

 

16

Poslední nízký plot,

spletený z opuncií,

východ z něj mezi trny

nebude snadné najít.

 

17

Jednou se vrátíš.

Jednou v sobě

potkáš jaguára.

 

11. – 15. 2. 2020