sebeevaulace
pomalým rozkolísaným vlakem
oklika je opak zkratky
houpu se v hamace a v dálce štěkající jeleni předstíraj
že jsou něco známého
snažím se přečíst mech akademickým jazykem
a popsat ultrazvukem&
něco přirozeného
mami jak ti mám vysvětlit
že přemýšlení je taky práce
když se mi po hodině hrabání sena udělaly puchýře?
***
satelity jsou jako klíšťata na obloze
říká Jana
má radši pavouky než kočky
a to je fér
všechny noční procházky a cákance končetin přes oplocené objekty jsou z uhlí na sto
když máš partičku na lumpárny
coping I.
ráda jím své maso
rty jsou nejlepší
jsem obětí autonomního sebestředného konzumu
možná
kdybychom se všichni trochu jedli
byli bychom víc najedení
a bylo by nás míň
rozřešení přelidnění
mňam
Mabon
vítr ze mě sfoukává
poslední teplý den
a dává mi masáž udržitelností solárů
ale na svlečení termotrička bych potřebovala
pár rukou navíc
dvakrát do stejný řeky bosou nohou s vrabcem v hrsti neutrhneš
ale pro tebe ten kopec vyjdu klidně dvakrát
váhy začínaj rovnodenností
a tak dávám vděk kolektivitě
když jsem letos nevypěstovala zhola nic
protože smečka se zalívá sama
příkrý sráz 100 000 pokuta za kamínek v kapse
a zákaz vstupu
pozvánky dostávám ráda
pac a pusu z oslav
Butch Zvelebena
meju nádobí u přednášky o Kittlerovi
mám ráda když začnou lítat mouchy
kontroverzní názor
ale myslím jen ty první
odvážlivkyně
pak si má moje kočka s kým hrát
a já si můžu číst
občas si chce hrát s duchy
ale ty už nevidíme
otupila nás pravidelná čerstvá porce jejich zmedializovaného portrétu
stejně jako nikotin
tělo si ho produkuje ale kouření je jako vypínač
už si ho nemusí vyrábět když mu ho podsouváš zvenčí
a tak si s nimi může hrát aspoň ona
když už nekouříme uvnitř
coping II.
když zaryju nehet do své rány
po dvacáté
kromě mizející šance na zahojení v přímé úměře nabývaj
chutě
želé železo
když saju svoji krev jsem uroboros
***
stromová kápě se ohýbá
a kouř z ohně se točí jako bouřka
z podzemního pohřebiště robotů se ozývá tiché digitální sténání
šepot virtuální čarodějnice
přišly*i jste pozdě
ukazuje drátěným prstem k východu
venku už dávno přestalo svítit
zbyla jen dusná černá mračna
zase se mu to vyplo
stromová kápě se ohýbá do rytmu
ticha
zatleskal i javor?
***
mami nauč ma háčkovať
chcem s tebou zdielať generačnú zručnosť
chcem sa zapojiť do networku našich predkov
veď si nájdi tutorial
po dvojitej šichte v obtiahnutom skafandre plávaš mezi preplnenými lôžkami
ajéje poly praxe
už mi není patnáct
libido mám připnuté karabinou za pásek
je na řetězu zodpovědnosti
vytahám si vnitřnosti místo boa
to aby se nedusily
a radikální upřímnost
jsem směnil za prudký nádechy
a výdechy plné slz
s překupníkem útoku na nukleárni rodiny
(přiznání: odpočítávám hodiny)
tohle už je asi zakázaný
granátový jablko i se slupkou probodnou ostrý linky
„ale ty stíny už nejsou hezký“
queer utopias are not fantasies
queer utopias are necessities
zachytla ses krajkou o můj zip
a já jsem taky dost hooked
chci běžet na vlak
ale těším se až mě budeš moct povozit i ty
***
včera bylo počasí jako by ten den neexistoval
nejhorší zklamání je z nenaplněných plánů
a včera mělo začít jaro
někdo mi v noci dupnul na hrudník
a strčil nohu do otočných dveří zemské osy
už bych chtěla chodit bosky a sedět na zemi
dneska bylo počasí jako bych neexistoval
Just rewatched Buffy
keď je niečo nefér je treba po tom hodiť kameňom
na místě kde chodím kouřit po terapce
vždycky rostou čtyřlístky
mám víc štěstí než rozumu ale blbej taky nejsem
guessin im one lucky mf then
život jde 5 by 5
hlavně když mi černá linka ostrý dýky lemuje ještě nedozrálej triceps
pokaždý míjim nápis miluju tě
napsanej modrým sprejem na betonových schodech
pak srdíčko
na zamlžené tabuly okna sunnydale-ské učebny
až teď mi dochází, že to nebyla čárka jako ty
ale čárka jako dřevěný kolík
když přes nápis přecházím s mléčným řezem v ruce
na vzdory svému freeganstvi zaplaceným
– protože ve večerkách se přece nekrade –
doufám že si to ten člověk napsal*a pro sebe
sebeláska za 5 prstů anebo 13,90 Kč
bojím se dne kdy to skoupí nestlé
pokud se to ještě nestalo
snažím se to nezjistit
Want
Take
Have
na strukturální rovině
„Víte, když jsem zjistila, že existuje vesmír a že jsem jenom malý člověk na malý planetě v malý galaxii, došlo mi, že to přece nemůže být všechno. Na to se cejtím moc důležitá.“
mám ráda, když se moje terapeutka směje
ale ne že bych chtěl flirtovat schválně
jenom mi přijde že přece to všechno musí mít nějaký smysl
chtěla bych to černý na bílym
chosen
but not alone