Tomáš Roček: Kolonizuji druhého

„Verše Tomáše Ročka organizuje zvláštní těkavý pohyb. Jejich grimasy, gesta a obrazy jako by přicházely z několika míst současně. Efektem tohoto pohybu je znejistění, které Roček usměrňuje v přesahu více-než-lidského světa či vědomí sebe, který je známý například ze zážitku s psychoaktivními látkami. Podstatnými rozměry těchto veršů jsou také témata, která je prostupují: pohybujeme se na trojúhelníku s vrcholy v Africe, Americe, Evropě, který je geografickou metaforou kolonialismu a zároveň otevřením perspektivy globální povahy dekolonizačního hnutí. Podstatné je také napětí mapy a území, či přeneseně bezprostřední zkušenosti a její racionalizující abstrakce. Roček ve svých básních formuje jakousi negativní mapu, která znemožňuje přehledné uspořádání, izolaci prvků a jejich ovládání. Básně se stávají pozváním k nejistému ohledávání krajiny, v níž rostliny obývají lidská sídla a slova žijí vlastním životem,“ píše k výběru Jakub Vaněk.