NIC PROTI VÁM MY VÍME ŽE JSTE SLUŠNÁ
pořád se někdo dívá
a neznáš pravidla
protože včera si nějaká jiná
možná zbytečně dovolovala
obušek vnitřního policajta
jen dobře reprezentuj
kvůli svým sousedkám
Role do které se smíš nasoukat
je žena která trpěla
kdykoliv připravená recitovat
nejhorší chvíle svého života
neviditelná komise možná shledá
konstantní přívlastek – strpěná
trauma je tvůj pas
nechoď v noci sama
znáš tahle křovíčka
může tam ležet mrtvola
anebo hůř člověk co sebou cuká
podívá se ti přímo do očí
a co ty potom
zoufalá bitva na úřadu práce
sociální pracovnice sedící za přepážkou
naproti ní
sociální pracovnice stojící před přepážkou
nikdo nemá co slavit ale přece jen
větší moc má vždy ten kdo smí udělat chybu
KAŽDÁ INSTITUCE MÁ JEDNOHO Z TĚCH HODNEJCH
v místnosti kam je složité se dostat
vždycky zůstává stažená roleta
žena za stolem chápavě přikyvuje
dívá se tolik soucitně
je snadné nevšimnout si
že nic neslíbila
ty zmaříš třicetidenní lhůtu nadějemi
ona tě obrečí
a to je její práce
VE KTERÉ ZMĚNY SE DÁ SMYSLUPLNĚ DOUFAT
až dojde ke kýžené reformě
budou stěny detenčních zařízení
polepené dětskými obrázky
zdvořilé omluvy opravdu nemůžeme pomoct
chápete máme určitá pravidla
která bychom ovšemže mohli změnit
ale kde by se to zastavilo
nikdo tu nepáchá násilí
jen lidské tragédie
nesejde na tom že v Čechách není moře
dneska se stejně nikdo topit nemusí
a zimy tvrdnou
které přírodní zákony
dělají z lidí na ulici na smrt
když všechno tohle přežívají
jsou to vůbec těla
nezařadí se mezi slepé věštce
kteří spíš přečtou z ruky
než by měli hlad
když se zeptají na přístřeší
je snadné myslet na divoké koně
snazší než na lidi
Každá píseň o naději je tryzna
a heslo jiný svět je možný říká
tohle se vůbec nemuselo stát
mluvíme o smrti
pod dlažbou je pláč