Mathias Traxler: Masité flétny jako čmáranice

texty vybrala: Elena Pecenová přeložila: Michaela Škultéty 29. 10. 2023

„Traxler ve svých básních tematizuje své vlastní čtení, které se tak stává čtením diváka – tím zesiluje a zviditelňuje mediální složku jazyka. Je to neostrá hranice, na které se vždy čtenář a autor setkávají – kdo v tomto případě interpretuje koho? Traxler na nás hraje jako na píšťaly. Z jeho básní je zřejmý zájem o zvuk a performativitu – zaměřuje se na dech. Uvědomuje si totiž, že tím poukazuje mimo jiné i na emoční participaci čtenáře. Když jsem se poprvé před pár lety setkala s Mathiasovými texty, uhranulo mě na nich jeho zaujetí chybou a nepředvídatelností, které používá velice umně jako prostředky pro bourání básnických klišé. Všude tam, kde se nám zdá obraz neúplný nebo nedořečený, vyslovuje autor názor, silné autorské gesto. Ve svých básních totiž používá dekonstruktivní princip rezignující na jednotný a celkový smysl, vyznění básně – ohledává tím tak současný svět komplexněji v jeho mnohovrstevnatosti a pluralitě,“ píše k výběru Elena Pecenová.

Mathias Traxler (* 1973) se narodil v Basileji, v současné době žije v Berlíně, kde působí jako spisovatel a překladatel. Mezi jeho vydané knihy patří You’re welcome (kookbooks, 2011), Unterhaltungsessays (kookbooks, 2016), Komplimente machen (hochroth, 2020) či 365 predicted poems (parasitenpresse, 2021). Veřejně vystupuje v performancích na pomezí hudby a literárního čtení. Jeho texty u nás vyšly například v Antologii současné poezie z Čech, Německa a Slovenska v nakladatelství displej.eu. Více informací o autorovi naleznete na jeho webových stránkách www.traxlerm.net



***

 

Číst podle not, doplňovat modulace

navzájem se vztahující slova, objevená při čtení, interpretovat ve vzájemných souvislostech

tu a tam při čtení vrhnout pohled dopředu písmenům

dávat ostatním dechový znak, dechové značky

První kus se mi líbil nejvíc, je to ale už hrozně dávno

Je radost pozorovat písmena, jak stojí pohromadě

Na fotkách vidím části písmen, které jsem ještě nikdy nespatřil. Z ostychu.

Buďte zdráv, dobrý muži, jak velká myslíte? 

Jako bodnutí hmyzu?

 

 

 

 

***

 

hra na flétnu silou svalů

přeložena do potrhaných mraků na pozadí dun

 

mrak odpovídá na cestě

natažené ruce, ztratit se v něm

 

kosti si navzájem ukazují hudbu.

jaj zajíček v svej jamce sedí sám 

 

tož si to zkus představiť

tady schází přechod

 

 

 

 

 

***

 

S jakou předtuchou jednají nohy

pozorujíce spřádajíce důvody

 

Masité flétny jako čmáranice

zahrada pokračováním nebeského záhonu

 

Domovní vchod, dokonce z dálky

nejdřív přijď ať přijde vhled

 

 

 

 

PRDNOUT SI DO DLANĚ

 

A objevil se hlas a řekl: Tys teda vážně udělal všechno špatně. 

A já na to: Opravdu všechno? Ano, řekl hlas: všechno. 

A já se znovu zeptal: Opravdu všechno?

A hlas znovu odpověděl: Ano, všechno.

To mě rozesmálo

Chceš vážně vědět, co si o tobě myslím? řekl jsem hlasu.

Hlas řekl: Všechno jsi udělal špatně, všechno.

A já na to: Taky jsem nejspíš všechno špatně myslel.

A hlas mlčel.

hodně krásných věcí

netrestat opovržením, ale trestat opovržení

kameny, co se úplně ztratily z dohledu

vítají písek

 

 

 

 

 

7 – 5 – 7

 

Vlastně nás toujours jenom 

pár centimetrů dělí vzájemně 

od našich pohlavních orgánů

 

„To je ale hloupost, teď jsem zapomněl na všechny mrtvé. To

zůstanou už jenom živí.

Takový stisk ruky.“

 

 

 

 

 

***

 

Řekl jsem: čtenáři musí v knihách zanechat stopy dechu. A myslel jsem to tak! 

Je to ve snech

Jako pozůstatek. Jako nález. Jako důvod. 

noční

Když si nechám vytetovat chameleona

Nalézání se

pořád mě bude vidět

Je to je prostě v