Dale Holmes: Muž s kladivem

Když vyrazíme ven, abychom potkali muže s kladivem

 

Když vyrazíme ven, muž s kladivem na nás trpělivě čeká někde po cestě. Známe ho všichni až příliš dobře. Nikdo z nás jej nechce nikdy potkat; když klepe na dveře, nechceme ho vpustit dovnitř, ale nikomu z nás se mu nepovede vyhnout pokaždé. Je vždy nablízku a vždy připraven na nás tvrdě udeřit.

 

Když cestujeme, tušíme, že dokážeme ovládat vlastní mysl, že na to máme. Víme, že nohy si s námi dělají, co chtějí. Když naše mysl chce po nohou víc než naše tělo dokáže dát, zjeví se muž s kladivem, a jakmile je zde, udeří nás.

 

My všichni ručíme za jeho existenci a smysl jeho práce. Jsme hřeby čekající na úder; jako hřeb za hřebem nás tvrdě zatlouká. Vědomá volba utrpení a požitku z utrpení jeho příchod možná oddálí, ale utrpení, které vítáme, je také příležitostí, kterou potřebuje, prahem, který nechceme, aby překročil.

 

Jsou situace, kdy jsme schopni trpět dost dlouho na to, abychom muži s kladivem utekli, ale to se stává jenom vzácně. Když k tomu dojde, nikdy o tom nemluvíme, jen nohy vyprávějí příběh o setkání jazykem žil, tlustých a pulzujících, které zřetelně křižují mezi našimi svaly a povrchem naší kůže.

 

 

 

 

Člověk bez spánku

 

Do průdušnice máš natěsno zavedenou kanylu, to tě drží při životě.

 

Kanyla je vyrobena z plastu, hladká a ohebná tlačí na koutek tvých úst a nutí tvůj jazyk spočinout na straně.

 

Je připojena k černé gumové hadičce napojené na bombu s kyslíkem a oxidem dusným, aby se ti ulevilo do bolesti při dýchání a abys zůstal v bezvědomí.

 

Aby se neuvolnila, je přivázána dlouhým kusem gázy zezadu kolem krku.

 

Prsty v latexové rukavici mačkají a dloubají do svalu a šlachy kolem tibie a fibuly tvojí zlomené levé nohy.

 

Cítíš sterilizaci, jód, plyny, pot, krev – tvoji vlastní rozevřenou kůži a sval, tvoji obnaženou kost, cítíš také zápach masa spáleného zcelováním rány, ale to je možná z vedlejšího pokoje.

 

Páska, co zalepuje tvoje oči, je kalná, mléčná, barva s texturou tkaniny.

 

Světlo je tu příliš silné na to, abys viděl jasně, vše je v něm rozmlžené, hrany do sebe vzájemně prosakují, vše postrádá ostré kontury.

 

Sklo, nerez, lesklé šedobílé zdi, podlahy, dveře, všechno odráží zpražující světlo, rozptyluje ho do hexagonálního prostoru?

 

Občas se otevřou dveře, vnímáš, že část světla uniká, ale ne moc.

 

Zvuky se šíří a odrážejí, znějí ti plechově a pronikavě.

 

Slyšíš také zvuky dřeváků, vrzající gumy, klapající dřevo na tvrdé podlaze zas a znova ze všech stran, a možná také hlasité tikání hodin, nebo jsou to hodinky?

 

Nástroje, kleště, svorky, kladívka, dláta, slyšíš jak o sebe s řinčením ťukají, když se přesouvají, používají a pak bezmyšlenkovitě házejí zpátky na tácek.

 

Blyštivá sterilizovaná nerezová ocel leží otupena a zakrvácena.


Po tvé levé a pravé straně slyšíš tón hlasů, jímž si povídají o tobě, a ne o tobě, míchají se a není jim rozumět.

 

Hřmotný smích křupe vzduchem a přerušuje elektronická pípnutí vypuzená v pravidelných intervalech do prostorů mezi skřípajícím vzduchovým vakem anesteziologického stroje a znepokojivým reverzním klokotem sací trubky.

 

Před nějakou chvílí bylo slyšet řezání, broušení, natahování, natáčení, seškrabování, bušení a vrtání.

 

Chladné titanové pláty se opírají o jednotlivé části tvých roztříštených kostí upevněných pomocí šroubů.

 

Krátce poté postřehneš sotva slyšitelné puknutí (?); tlak jehly propichuje vrstvy tvojí kůže, když uzavírá zející rány na tvých nohou; některé měří 30 či 45 centimetrů, i víc.

 

 

 

 

KÁMEN CO NARAZIL DO ČÉŠKY SE NEHÝBAL

 

kámen co narazil do čéšky se nehýbal byl tvrdou solidní nekovovou minerální hmotou která se setkala s kůží krví šlachou masem kostí drsný brázděný hnědý šedý povrch kamene neuhnul zelenému mechu a starověké lišejníky byly vytrženy nárazem některé nabrala čéška k náhodnému setkání čéšky a kamene došlo volbou dráhy co končila zvrtnutím a nárazem stranou do suché zídky pádem čtyři metry dolů strmým svahem kámen zastavil pád rozbil čéšku dočista ji rozlomil krev šlachy maso kámen co zastavil čéšku zůstal zcela nepohnut kolizí zatímco čéšku rozdrtila síla tohoto prvního a jediného kontaktu s kamenem který vrazil do čéšky rozbil ji zůstal nepoznačen nepoškozen a nezměněn na místě pořád čtyři metry pod suchou zídkou na jedné z mnoha klikatých cestiček takové zvětralé vyhlazené kameny tvoří zídky které oddělují cestičky od takových strmých srázů toto kalamitní setkání kamene s femurem tibií fibulí a patellou nebylo zaznamenáno viděno doloženo a kámen je nezapamatován v momentu nárazu změnil čéšku proměnil ji čéška dislokována a frakturována intenzivním fyzickým setkáním s kamenem co se nehnul