CANTO I
dělá tam můj bratr a má sestra
veselý strýc z druhého kolene
otec je také odtamtud, v důchodu
ale zůstává v těsných stycích
což se nedá říct o jeho vztazích
s vlastní hlavou a srdcem
žijeme v domě na místě, kde býval hřbitov
nakupujeme potraviny v krámě, kde bývaly jatka
máma pracuje v někdejší psychiatrické léčebně
jako učitelka prvního stupně
CANTO II
co si pamatuji naše rodina
vždy žila ve zpřísněném režimu
budíček přesně na čas vstávání podle hodinek
příjem potravy dle rozpisu
tvrdá hierarchie milostného vztahu
mezi těmi kdo nás porodil a trpí
špatně schovávaje své zklamání
mě bili s láskou
milovali po malých dávkách
teď si sotva vzpomenu co je to za exotiku
na fotografiích jsme všichni šťastní
aby bylo co ukázat sousedům
čím se pochlubit za svátečním stolem před návštěvou
čím se uklidnit ve slabé chvilce
CANTO III
bratr pracuje v OMONu
je okresním mistrem
nejlepší chovanec akademie
špatný manžel pije nekouří bije svou ženu
protože tak je to v patriarchálních kruzích zvykem
a šíleně miluje své děti
protože jak jinak že
nikdy nemluví o tom, co dělá v práci
ale jaký má smysl se tím tajit jeho kolegové
jsou dávno mistry republiky v násilí
a co se týče množství zhlédnutí videí s jejich zvěrstvy na youtube
CANTO IV
starší sestra pracuje ve vazební věznici
nenápadná tichá žena
vždy se přivítá vždy se rozloučí
nikdy nebyla středem pozornosti
nikdy se neprovdala a nemá žádné iluze
vystačí si s nahodnými emocemi
ukazovala mi „husté“ fotky z výslechů
– hele, jak se tady ten pochcal
– koukej, jak ten kluk brečí, copak je to nějaký chlap?
– a tady jsem se do toho opřela, vidíš toho druhého a šestého zleva?
pamatuji si jak v dětství brečela
když měla v prstu třísku
CANTO V
mě zadrželi osmkrát
rodina si myslí že si zasloužím víc
v domě nám visí ikony
reprodukce géniů
po večerech zde voní karbanátky a bouřka
mé pohledy nikdy nikoho nezajímaly
obzvlášť úvahy o umění
o politice nemluvě
od raného dětství mluvím s mrtvými
abych se nezbláznil
francisi bacone
tvůj obraz papeže inocence X
dávno připomíná naše dny
sedí v křesle
jako v pekelném mučícím stroji
poulí oči
bolest se dostavuje ve vlnách
aleno kish děkuji
za tvé rajské krajinky
do kterých jsi unikala
před nesnesitelnou každodenností
ale
příliš dlouho jsme utíkali
je na čase si vyměnit role
CANTO VI
Marie, 25 let –
šla do krámu
roztržení dělohy četné podlitiny
Oleh, 48 let –
porušení občanského pořádku
otřes mozku, rozštěpení rohovky, amputace článků prstů
Viktorie, 41 let – vyšla na balkon
střelné poranění břicha
krev bublá jako sopečné magma
Naděje, 23 let –
tančila pod vodotrysky vodních děl
státní zástupce žádá osm let vězení
Andrej, 17 let –
mechanické poškození konečníku během výslechu
máma má mrtvici, otec není
CANTO VII
dlouho jsem hledal svého přítele
vyšel z domu a zmizel
čtyři dny se o něm nic nevědělo
telefon nedostupný
rodiče v hysterii
našli ho v bezvědomí na jipce
traumatické poranění mozku
zlomeniny žeber a obratlů
ještě cosi strašného
podlitiny nepočítali ani lékaři
stál jsem nad jeho lůžkem čtyři dny
všechno hned ztratilo smysl
dokonce slzy se zdály příliš drobné
v rádiu dávali reportáž o dni spisovatelů a poezie
a ruka odmítala byť se jen podepsat
v knize návštěv
zdravotní sestra na recepci
všechno pochopila, sklopila oči
CANTO VIII
Dante, 20 let
zemřel na operačním stole
promiň kamaráde
odešel jsem na pár minut si zakouřit
ale smrt se prodrala do mezery
na rameni tetování –
vyrvané s masem
na tváři mateřské znaménko –
vyrvané s masem
věc se odkládá
podezřelí se nenašli
rodiče z identifikace
se domu nevrátili
CANTO IX
máma se každý večer vrací ze školy s pláčem
protože všichni rodiče vědí, co je zač ta její rodinka
nad žáky se taky ztrácí kontrola
jak víme, budoucnost patří jim
to se píše dokonce v příručkách
ředitel zuří
oddělení vzdělávání šílí
neschopně a směšně
CANTO X
v jejích hlavách zní
první výstražné zvonění
kde a komu budou skládat
poslední zkoušku?