Listování víčky
nemůžu usnout
zvuk „obsazeno“ se znepokojivě přerývá ve sluchátku
a máma odříkává cosi o bubákovi
který si pro mě přijde
pokud nebudu spát
zase rozsvěcím světlo
a vidím v zrcadle neholenou tvář
je jako srpnové strniště –
klasy vyrostly a tak je odřízli
jako já, jako mě
žárovka vyhořela
jako kometa, která se přiblížila ke středu tíže
tíže je zde, v mé hlavě
a všude je tma
já se trápím
a není to tím
že cvrček pije čaj na mém okně
a není to hlasem měsíce, který vyje za oknem
je v úplňku, jako tvoje prsa
kutálí se jako jablko
a já nemůžu spát
protože ležíš na vedlejší posteli
a hlasitě listuješ víčky
šusty šust
Pro I. P.
Dopisy nechodí
dávno mi nechodí dopisy
ne proto, že někdo zahynul na bojišti
nebo spadl u vlastního prahu
jako džbán, který přestal držet pohromadě
jako ostřihané vlasy
jako seno s brouky a květinami
ne proto
kroniku píšou básníci
je určena hlavně srdcí
a srdce tluče jako velké pendlovky
a malé pendlovky-měsíc, rozevřené jako číše
prosí pozbýt se
prosí být
vzpomínají na mou babičku Marii
ráda psala velkými písmeny
na arších linkovaných deštěm
ale dopisy mi nepřichází
ani po chmýří mléči
ani poštovními holuby
holubi teď přenáší pouze chřipku
a chmýří – pouze vítr
a moje listonoše
může vyplatit důchod, bude-li třeba
moje milá listonoše
začala mi psát dopisy
to je poslední apoštol na světě
který zná všechna písmena
pro I. V.
Hodiny
a mapy budou hořet na celý širý svět
a tento básník přijde za touto básnířkou
pozve ji do divadla
a řekne: jsi jako břízka, milá…
zatímco Ňam sedí v nich a usmívá se
přežvýkává trávu každodennosti
jako zajíček se dvěma růžky
a hodiny se křižují
12 – 6 – 9 – 3
XII
IX III
VI
12 – 6 – 9 – 3
hodiny se křižují
a už nediktují čas
Básně Ňama
*
ahoj
padesáté října
papírové vlaštovky a tulipány
mama
žlutě se dotýká
mé fotky
a skrz ní mého obličeje
život je zprostředkovaný
dokonce i můj obličej
a když se vracím
jako vlaštovka z jihu
máma vystavuje rámeček
a uklízí na mém obličeji
vytírá prach z čela
a líbá stejně
jako tu fotku
*
četl jsem slovník:
hodně neznámých slov
chybí vojáčci a autíčka
jsou nepojmenované
*
„dům mého snu“
nakreslil čtyři tanky
okno
a nad tím – deštník
*
– máma! kde je moje máma?
– jaká máma?
tys vyrostl-vyrostl-vyrostl
– stýská-stýská
– máma – to je něco v tobě
*
– babí, proč máš na fotce bílé šaty?
– je to moje svatba
– a proč máš černý závoj?
– to je pohřeb tvého dědy
– a proč máš bílé bačkory, babí
slyšíš mě? proč? babí!!!
*
– voják Ňam chce prso!
nadzvedl mamino triko a celý svět je hned dobrý
*
máma je v duši
já nemůžu takhle čekat
zlá máma mi sebrala hodnou mámu
*
odvedli mě do školky
mlčím
ptali se mámy, zda vždycky mlčím
máma říká: vždycky
jenom čte nahlas
*
po mé smrti
zemřu jako můj děda –
a to je normální
po mé smrti
nezůstanou mé básně –
budou se číst jen reprodukce