Ňam a válka
2008–2009
Měl tu být rozsáhlý komentář o válce, ale Ňam už je tady, na komentáře tedy není čas. Rovnou k věci.
Tes siens sont les seuls obus que j´aime
Guillaume Apollinaire
Míchání nocí
čas odměřuji zápalkami – můstky přes kapky na stole
to, co mám, míchám stéblem trávy, jako mléko ohřáté pro hrdlo
to, co mám, míchám hodinkovou ručičkou
chci zpět do mámy, zpět, do stavu před narozením
káva
ale je jako já, bez mléka, bez mléka trvá dlouho-dlouho
nespím po nocích, dívám se na televizi místo snů
v hrníčku pokoje míchám své noci hodinkovou ručičkou
Přichází Ňam
Ňam ke mně přišel po ránu
když si slunce mnulo oči
a otřepávalo ztvrdlou čokoládu snu
Ňam přišel po špičkách
Neuměl mluvit
Neuměl číst-psát a jiné věci, které jsou vlastní člověku
podíval se na mě svýma očima, zarudlýma nedostatkem spánku
vytrhl kabel od televize kyprými prsty
a pravil:
teď budeš koukat na sny
ty jsou bez reklamy
a ovladač nechám u sebe
budu se bavit
Začíná válka
jak začíná válka?
ne kvůli špatné politice nebo sporům o zem a ropu –
Ňam sedí a přepíná tlačítka ovladače od televize
čte slovník vulgarizmů
dává věcem jména ze slovníku
láme panenkám ruce-nohy
hází vojáčky do krbu
a ti hoří modrým plamenem
seřazuje tančíky uprostřed pokoje
míří děly na všechny světové strany
zapíjí mlékem z matčina cecku
nesnesitelný Ňam!
Zatáhněte okna, vypněte světlo, zalezte pod deku –
začíná válka.
Vymýšlení nepřítele
tohle město s nepolíbeným asfaltem
a nepolíbenými dívkami
nemůže zhynout pod gumou nepřátelských bot
pod gumou nepřátelských aut
které se přemísťují po cestách
a dýchají náš kyslík
kupujeme si stejné boty
a nosíme, šlapeme městský asfalt
sami si kupujeme tahle auta
a jezdíme po městském asfaltu
a Ňam se těší, mne si ruce
protože to on vymyslel nepřítele
on vymyslel
a dospělí hledají jeho výmysly
dívají se pod postel a do skříní
jako kdyby dlouho nebyli doma a něco se tam změnilo
jako kdyby si hráli na schovávanou
Mezitím jsem si zul vojenské boty, vyšel na ulici bosky, dřepl a
políbil světlou kůži asfaltu, něžnou a vlhkou od deště.
Zub vyrůstá v Polsku
zub moudrosti
je jako kyvadlo, proráží mnou
rytmicky pulsuje
mám široké obočí
ani oči nemám špatné
a zkřivená ústa na žlutém obličeji
vyrůstá v Polsku
a to je podstatné
ví, co dělá, když zvedá rtuť starého teploměru
ke značce 38
je vedro – napíšou noviny
nebo si posteskne stařena
zatímco pouští ventilátor
ale nestěžuji si
znovu se stávám nemluvnětem
au-ou
bez pochyby – nemluvnětem
Schováváme se ve dvou
hudba šedé barvy
kvete na kulatých stromech
čekáme uprostřed ulice
dokud nepřiběhne Ňam
neuvidí na nebi letadla
a zavelí schovat se
Neletí bombardovat nás
nás ne!
ale my se schováváme místo těch
komu jsou určeny
jednu lžičku za mámu
jednu lžičku za tátu
jako v dětské pohádce
o polykání hořké medicíny
o jezení krupicové kaše
běžíme, držíme se za ruce
křičíme, že to není fér
schováváme se pod duchnu
jenom ve dvou s tebou
jenom ve dvou
a tam je počátek pravdy