Emil Juliš
PODZIM
Louky u řeky jsou nasáklé chladnou vodou
večer jsou lampy obaleny chuchvalci mlhy
mlha večera je nasáklá chladnými chuchvalci lamp
lampy luk u řeky jsou obaleny chladnými chuchvalci
večerní mlhy
mlha večerní řeky je nasáklá chladnými chuchvalci
vodních lamp
chladem nasáklé říční lampy jsou obaleny chuchvalci
mlžných luk
srna prchá marně před závalem noci
bezlisté šlahouny břečťanu spoutávají kamenného anděla
anděl bezlistých šlahounů břečťanu marně prchá
před spoutávající srnou
srna spoutaná bezlistým andělem závalu noci marně prchá
před šlahouny břečťanu
břečťan kamenné srny prchá před bezlistým závalem
marné noci šlahouny spoutaného anděla
anděl kamenného závalu noci marně prchá
před bezlistým šlahounem spoutané srny
stařena upravuje pečlivými pohyby hlínu na starém hrobě
dítě se rozhlíží velkýma očima po dušičkových světlech
světla večerních lamp jsou obalena chuchvalci
pečlivých pohybů stařeny mlhy
mlha chladných luk u řeky je nasáklá dušičkovými světly
velkých očí dítěte vody
voda pečlivých pohybů stařeny je obalena
hlínou chuchvalců lamp na starém hrobě
hrob velkých očí dušičkových luk je nasáklý světly
rozhlížejícího se dítěte chladných vod řeky
řeka pečlivých pohybů stařeny marně prchá před závalem noci
na starém hrobě srny
srna-dítě spoutává bezlistými šlahouny velkých očí
dušičková světla
hřbitova kamenného anděla břečťanu
břečťan pečlivých pohybů řeky závalu noci marně prchá
před srnou na starém hrobě stařeny
stařena bezlistých šlahounů velkých očí
– dušičkových světel břečťanu –
spoutává andělské dítě kamenného hřbitova
stařena upravuje pečlivými pohyby
hlínu na starém hrobě dítěte a rozhlíží se
velkýma očima po dušičkových světlech
dítě upravuje pečlivými pohyby
hlínu na starém hrobě stařeny a rozhlíží se
velkýma očima po dušičkových světlech
dušičkové oči rozhlížejí se pečlivými pohyby světel
na starý hrob dítěte a stařeny
louky u řeky jsou nasáklé chladnou vodou
večer jsou lampy obaleny chuchvalci mlhy
LÁSKA…
Veškerá radost stála na jeho tváři
jako monstrum.
Měla křivé nohy a řvala v pohoří.
Stromy se zmítaly v mracích
a křížek se kácel s praskotem.
Masky ho uchopily za krk, za ruce, za vlasy
a vlekly ho k menhirům.
Hory se blížily s otevřenými chřtány.
Dítě zatím přelévalo mušlí oceán.
„Jestliže mi ho naleješ do srdce,“ řekl,
„jsem ztracen – ale zatracen jsem stejně.“
Bratrovraždy neustávaly,
černá niť se dále táhla ke propasti
a ten smích! Nebo to byl pláč?
Ty dva srostlé stromy jsou podivné;
říkají jim milenci.
V tichých nocích je slyšet praskot,
jak spolu krutě zápasí.
Luise Glück
JITŘNÍ HODINKA
Jsi jako ty břízy:
nesmím s tebou mluvit
důvěrně. Mnoho
se mezi námi událo. Nebo to
snad bylo vždy jenom
jednostranné? Je to
má vina, má vina, to já jsem tě žádala,
abys byl člověkem- ač nemám víc potřeb
než ostatní lidé. Ale ten nedostatek
jakéhokoliv citu, i nejmenšího
zájmu o mne- mohla bych zrovna tak
promlouvat k břízám
jako v předešlém životě: ať
učiní to nejhorší, ať
mě pohřbí s romantiky
a jejich špičaté žluté listy ať
opadají a přikryjí mne.
ŠERO
Jak můžeš říkat,
že by mě země měla těšit? Vše,
co se narodí, mě tíží; nemohu uspět
s každým z vás.
A vy byste mi rádi diktovali,
rádi byste mi prozradili,
kdo je mezi vámi nejvzácnější,
kdo se mi nejvíc podobá.
A za příklad dáváte
ryzí život, nevinnost,
pro niž se lopotíte-
Jak mi můžete rozumět,
když nerozumíte sami sobě?
Vaše paměť není
dost mocná, nesahá
dostatečně zpět-
Nezapomínejte, že jste mými dětmi.
Netrpíte proto, že jste se dotkli navzájem,
ale proto, že jste se narodili,
protože jste chtěli žít
samostatně, beze mne.