***
kdybych si tohle tajemství chtěla vzít do hrobu, musela bych povraždit půlku vesnice
kočka co stojí uprostřed okenního rámu
neumí se rozhodnout
celej dům mi říká, že takhle už to je napořád
pořád to stejně prázdný
pořád stejně moje
jednou denně zapni myčku
vyndej pračku
a hlavně vyvětrej
kočka tam zvládne stát klidně celej den
jen ji musíš krmit
tělo taky přežije všechno
je jako ten dům
musíš v něm žít, i když je prázdný
pořád stejně moje
zatímco stírám prach z police
celej dům mi říká
že to budu vždycky jen já
já sama
Kdyby mě dnes někdo pokácel, nenašla bych svoje kořeny
šukar jakha lačha hin
hledám dívku s krásnýma očima
jedna z mála věcí, kterým ještě rozumím
já mám oči modrý a pleť docela bledou a vlasy v barvě ohně
„to bych do tebe vůbec neřekla,“ slýchám často
a já sama do sebe vlastně taky ne
někdy se tomu říká „ukradené děti“
moji praprarodiče by asi nevěřili, že jsem jejich
a rozdělali by oheň uprostřed místnosti
v Letech u Písku jsem byla jednou
nerozumím už skoro žádným písním
a když už, spíš hudbě než jazyku
můj otec má někde po světě roztroušené bratry a sestry co nikdy nepozná
stejně jako já a stejně jako je jednou budou mít i moje děti
nedávno jsem si koupila sbírku romských pohádek, bilingvní vydání
nerozumím jim ani česky
neřekl by to do mě už asi nikdo
vzpomenu si už jen občas, když slyším babičku mluvit se svými sestrami
když vidím, jak vyčnívám mezi sourozenci
všichni mají hnědé vlasy oči pleť
oni ukradené děti nejsou
vím jen to, že se musím nechat pohřbít
dělá se to tak
věří se, že jsme přišli ze země a že se jí stejně máme i navrátit
ničím si nejsem tolik jistá jako tím, že se musím nechat pohřbít.
Matiční ulice čp. 2000
zábradlí tenčí než dětská ruka mrazí do konečků prstů
zima tu totiž nejde jen od podlahy
mezi šedou vrstvou ve vzduchu pozoruju i nespočet rukou se zapálenou cigaretou
k těm rukám někde vysoko nahoře patří i zakalené malé zapadlé oči
snažím se mezi nimi najít Maddu Serafinovou
babička žije zkrátka trochu jinak víš
k babičce je to pár hodin vlakem
asi tak stopadesát kilometrů na severozápad
od tý doby, co jsem jako malá poprvý zahlídla kousek toho podle všech docela mizernýho filmu, se tu
asi podvědomě snažím najít tu věhlasnou biblickou paralelu
hledám za tlustými brýlemi a vráskami a pod tituly z chemie ona to totiž tak nějak byla jediná
možnost víš
hledám za nimi milence
hledám pod svetry kvůli tomu věčně nefunkčnímu topení hledám pod svetry a pod šedí vzduchu pod
řadami zchátralých domů ve kterých se už dávno nežije a pod řadami zchátralých domů kde se teprve teď žít začalo
hledám pod nimi vrahy
tomu už jsem nevěřila
ve tmě musíš ze všeho nejvíc věřit vlastním nohám.
toho večera mraky vypadaly jako pěna od piva
cestou domů na mě zaštěkal pes a z nemocnice bylo slyšet téct sprchu
cestou domů jsem přemýšlela nad tím, jak málo používám slovo vodník
bylo mi ho líto tak jsem si ho dlouho opakovala
vodník
vodník vodník
vodníkvodníkvodníkvodníkvodník
přemýšlela jsem nad tím, kdy jsem přestala růst, a v duchu jsem tomu dni zamávala
přemýšlela jsem nad tím, jestli někde vůbec existuje úplný dno
a pak jsem zahnula doprava
když jsem procházela zahradou, vzpomněla jsem si na to, že každých pět minut vznikne nová inscenace Hamleta
a už zase mi bylo líto vodníka
vodníkvodníkvodník
než jsem odemkla, podívala jsem se na sebe do odrazu v okně a zjistila jsem, že vypadám pořád úplně stejně
tomu už jsem nevěřila.