***
Jsem snící dítě.
Jsem smečka na úprku.
Jsem zranění a bitevní pole, jsem poslední z vlků.
Pohřbený dýchám pod troskami.
Jsem atomovka.
Jsem válka, jsem blitz.
Jsem stovka.
Jsem úsvit a jsem nic.
Jsem všechno.
Jsem dav a ticho.
Jsem les viděný svrchu, jsem těla nahá pod kůrou.
Jsem jedináček.
Jsem sekáček.
Jsem had a jeho kůže.
Jsem vztek.
Jsem ztráta.
Jsem co líhnout může, tisknu se k tvým ústům.
Tisknu se k tobě.
Beru tě do ruky a žongluju s tvým tělem, stáčím tvé břicho
do klobásy.
Jsem metr a půl pod zemí a půl metru pod tvou kůží.
Jsem vakuovaný řízek.
Jsem jatka.
Jsem břitva.
Jsem provazochodec.
Jsem ten co dělá pích, jsem automechanik,
ten co šuk šuk mrd mrd.
Už nevím jak tě rozesmát.
Jsem k posrání.
Jsem hnusný a jsem skeptik, jsem bastard, bez citu,
jsem smrad a papiňák.
Jsem tvůj únikový východ.
Jsem tvůj plán B, tvůj řidičák B, tvoje kolo děravé.
Jsem šnek ve své ulitě.
Jsem tvůj život co jde do řitě.
Jsem bloudící vlna.
Neposedím.
Jsem porušená pravidla.
Jsem absence.
Jsem transatlantický, o samotě, jsem zbohatlík, jsem transplant.
Jsem pádící auto.
Jsem běžící vlk.
Jsem v tobě hluk.
Jsem pekelný.
Jsem ty ztřískaná, když třískáš do stolu a mlátíš lidi.
Jsem ty utržená ze řetězu, když trháš kůži a lámeš zuby.
Jsem zlý.
Jsem tikot tvého soukolí.
Jsem součin všech důvodů, proč ti hádají šestnáct ačkoli.
Jsem člun.
Jsem podpalubí tvého parníku.
Jsem tvůj vlak, který nikam jede, jsem nástupiště.
Jsem zlatokop.
Jsem krchov.
Jsem trhlina.
Jsem průtrž.
Jsem nit, co tě sešívá, a náplast, kterou sundaváš.
Jsem tvoje loutka a tvůj loutkář.
Jsem tvé propité noci a tvá probrečená jitra.
Jsem tvé černé ideje.
Jsem koně, které vedou na jatka.
Jsem tvá stopa.
Jsem tvůj stín. Jsem tvůj pes.
Jsem čas, který se rýsuje a pak vtýká do tvých kloubů.
Jsem vlnitý plech.
Jsem studna.
Jsem myší díra.
Jsem tvá stálice.
Jsem tvá katastrofa.
Jsem psí zuby.
Jsem psí maso.
Jsem moře a oceán.
Jsem ledví vyvržené ryby, které smrdí v přístavu.
Jsem prase.
Jsem milovaný.
Jsem milující.
Jsem pohlazení na tvé tváři a první rána nožem.
Jsem suchý, jsem vlhký.
Jsem tekuté písky.
Jsem všechno, co mi z tebe zbývá.
Jsem tvůj řemen, pořádně utažený, smyčka kolem krku a svázaná zápěstí.
Jsem tvoje poslední sklenička.
Jsem tvoje první čára.
Jsem tvoje motorka vytuněná na tvoje dlouhé jízdy.
Jsem tvoje noha, která drtí pedál.
Jsem tvůj dopamin.
Jsem tvůj glóbus.
Jsem tvoje niterné strachy.
Jsem rohy na tvé kůži a na tvých zádech, jsem tvoje temná stránka.
Jsem to, co nechtě podléhá.
Jsem démon chtíče, občas piju tvoji krev.
Jsem prach.
Jsem krev na tvých rtech, jsem pletenec tvých střev.
Jsem tvůj vřed.
Jsem tvá rakovina.
Jsem vítr.
Jsem stopa na moři a vráska v štuku.
Jsem zapomnění.
Jsem tvé bydlení, lůžko, stůl a židle.
Jsem tvůj král.
Jsem první z královen.
Jsem tvůj sten.
Jsem tvoje zkurvený slabosti a tvoje černý hovna, jsem tvůj pisoár.
Jsem provaz a trám.
Jsem nad věcí.
Jsem tvá rána, která se krabatí.
Jsem tvoje modřiny, když žloutnou.
Jsem malý chlapeček.
Jsem ty, když tančíš.
Jsem světlo na tvé tváři, když tančíš, jsem drapérie
tvých šatů, když tančíš, jsem odlesk tvých zubů,
když tančíš, jsem tvá prsa, když tančíš,
jsem podlaha, po které tančíš,
po které kloužeš
chytím tě a pustím na zem.
Nejsem ani ve tvé bolesti, ani ve tvé radosti.
Jsem vždycky ve tvé bolesti i ve tvé radosti.
Jsem vždycky ve tvé bolesti
Jsem vždycky ve
Jsem vždycky
Jsem vždycky
Jsem vždycky
vždycky
vždycky
vždycky
vždycky
vždycky
***
Občas přestanu, jen si nemysli
Zažehnu, zařadím, zařvu.
Zkusím načrtnout ….. výbušniny.
Žeru beton a cyclopentan, živím se tebou.
Všechno vyzvracím.
Není to stejné, vidět tě v tichu,
když tvá frekvence vysílá nitrožilně. Já mám radši autorádio, radši mluvím do mikrofonu, přepálím repráky, aby sis mě všimla, go go koukej na mě kurva, a jestli tě to sere, ok, jsem sráč s megafonem ve tvým uchu, protože já jsem megafon, jsem non-stop zadrátovaný do zesilovače, ve skutečnosti jsem blázen do hluku a nikdy na tebe nedosáhnu.
Občas přestanu, ale nepřestávám na to myslet
Dosáhnout na tebe
megafonem
mega-tebe
megatunou
Jsem ubohý plastový sáček.
Burácení motoru Hemi 7
a srdce v kalhotách.
Neposlouchám, co říkáš.
Nepamatuju si, jak se jmenuje tvoje sestra.
Nevím, co dělají tvoje rodiče.
Neptám se tě na rodinu, protože je mi ukradená.
Kašlu na tvé kamarádky.
Nechce se mi setkat s tvým nejlepším přítelem.
To, co se mi líbí ve tvém životě,
jsi ty,
ne to co okolo tebe obíhá.
Jsi to ty, plující po tvém životě,
ty sama zcela ponořená ve tvém životě,
ty zplna se rozvíjející ve tvém životě.
Žárlím na to, co jsi mimo mě.
Hledám se ve tvé minulosti a nenávidím tě, když se tam nenacházím.
Chtěl bych smést všechno, co v tvém životě zaostává, jako
jsi vše smetla v mém.
Chtěl bych všechny nahradit, chtěl bych všichni být, všechno,
každá věc, které ses dotkla, každý oděv, který sis oblékla.
Nesnáším tvůj život přede mnou.
Nesnáším, co žiješ beze mě.
Chtěl bych najít svou stopu tam, kam jsem nikdy nevkročil.
Chtěl bych ve všem být tvoje poprvé.
Občas se dívám na obrazy na obrazovce tvého počítače,
nehybné obrazy tebe přede mnou s jinými a hledám
ve tvém pohledu
již tehdy sebe
anebo
pohled, který míváš pro mě, na někom jiném,
nemůžu plakat
nebudu plakat
ale jsem nešťastný.
Život staví barikády mezi tvou minulostí a naší přítomností.
Já nemám dějiny, nevzpomínám si na nic před tebou.
Nemám fotky.
Nemám co vyprávět.
Jsem prázdná škeble, nesním.
Ty v noci sníš a já se dívám, jak spíš.
Dívám se na ten poslední prostor, který mi nikdy nebudeš moct otevřít.
Pluješ po nezměrnosti spánku v nesdělitelné intimitě.
Já bych s tebou ale chtěl sdílet všechno.
Otevřít ti všechny mé prostory.
Otevřít ti všechny mé žíly.
Chtěl bych ti vlézt do hlavy, nastěhovat se tam.
V noci sníš, a já nikdy nevím o čem.
Noc utrhá tě ode mne.
Mám rád jemné věci.
Občas se otevírám vedví na tvůj dotek a moje kůže se páře,
vím,
nemám takt.
Omlouvám se.
Nemám orgány.
Jsem robot, kus železa, pod přilbicí přílba, hledí,
bolí mě hlava
mám na srdíčku bebí.
Opatruj mě, jak ty to umíš, zašij mě svými pacičkami
z porcelánu, když vpichuješ nit tam, kde to tahá, je to příjemný,
obvaž mé rány,
se sodíkem,
bylo to i horší.
Hladím ti tváře svojí koženou kůží,
nechci ti ublížit, ale stejně ti ubližuju.
Zraňuju kůži mojí železnou slámkou,
už dlouho nemám žádné způsoby.
Odevždy nevím nikdy, jak se to dělá správně.
Řvu na tebe, kdoví proč.
Proč když tě hryžu, proč nekrvácíš?
Nechám tě na ulici, napospas.
Zpátky do brnění, který nesnášíš, zapínám si pás
přes čáru zrychluju, přeháním,
vždycky jsem moc.
Ty moje hora,
sráz
abych tě rozesmál, dělám blbosti.
Dělám krkolomnosti, abych tě dosáhnul.
Slézám tě, donaha, jdu bez rukou a mimo vyšlapané stezky.
Trochu jsem pil, byla jsi pryč.
Proč jsi byla pryč?
Po krunýřem ukládám po milimetrech kousky tebe,
ale jsem na mrtvém bodě,
mám nakoupený tiky a mám nakoupeno cugrunt.
Tvoje bedra vedou na dvůr.
Směju se.
Zkracuju.
Je mi zle.
Běžím jako kretén chodbami nemocnice.
Píšu beze slov, jsem ubohej idiot. Neumím v tom chodit.
Když se zapomeneš, vezmu si prášky na spaní.
Občas přestanu, jen si nemysli.
Pokládám ti svou hlavu na kolena a tiše ti na ně krvácím.
Jsem pořád trochu poraněný, trochu modrý celý v mým petrolu.
Slyším tě se smát.
(zmáčkneš tlačítko,
přestanu,
dochrčím,
zhasnu.)
***
Poslouchat svou kůži.
Shodit pár kilo, ztloustnout, najít rovnováhu.
Růst.
Obout podpatky, boty bez podpatků, žádné boty,
běžet naboso.
Jíst tekutou zeleninu.
Vydržet to. Vytáhnout se k parapetu, na špičkách
napnutých překročit, rovně,
stát. Lehnout si a spát.
Nespat vůbec už.
Hodiny noci obývat jako hodiny dne,
nerozpoznat ani ji ode dne, vyjít na ulici
ve čtyři ráno a naoko. Hodně spát.
Stočit se v křesle s rozsvíceným světlem,
poslouchat praskání v parketách, když není jiného zvuku
v domě být svým domem. Žít venku.
Potkat náhodou přátele.
Vrátit se do života lidí, na které jsme zapomněli.
Hovořit s nimi, jako by se nic nestalo,
se všemi mluvit stále stejným jazykem.
Být jako ryba ve vodě.
Plakat.
Ztratit něco cestou, najít to ve své kapse.
Vrátit se ve svých stopách.
Dlouho si čistit zuby,
plivat do kuchyňského dřezu a překvapit život,
prát dohromady smíchané barvy.
Jít krokem. Dělat všechno jako ostatní.
Dělat si vzpomínky.
Odnaučit se.
Česat se prsty, protože kartáč není k nalezení,
neudělat si pěšinku.
Šukat v příšeří.
Milovat se potichu.
Jít do kina pod autobusovými zastávkami.
Jmenovat se svým jménem. Vydávat se za někoho jiného.
Běžet s nůžkami.
Nechat čas plynout.
Nudit se až k smrti.
Smát se jen tak. Mít blbou náladu, rozmlátit okna
pěstí jít do kavárny a psát na baru
s lidmi pijícími skleničku vína.
Chlastat smutně.
Chlastat vesele,
radostně se zničit,
klepnout do ruky kamarádovy, jenžto drží cigaretu.
Nalézt ta správná slova.
Říct si, že se milujeme,
že běžíme pryč,
že si zavoláme.
Nést svá zavazadla až do ložnice, lehnout si, vydechnout.
Usnout.
Kreslit bez rukou.
Psát bez pera, bít se (se) slovy.
Zvítězit bitvu.