Opilí básníci z Buči
scházeli jsme se v ruinách bejvalejch jatek
ve městě buča v kyjevské oblasti
a pořádali literární čtení
básníků bylo vždycky víc než posluchačů
básníků z buči bylo vždycky víc než ostatních básníků
opilých básníků bylo vždycky víc než jakejchkoli jinejch
ale všichni se stejně dobře bavili
jednou jsem odpad přímo během lajukova čtení a když jsem se vzbudil
mocar řek že už mi nenaleje
ale stejně mi nalil
jednou byla průtrž mračen
a všichni jsme se vecpali domů ke stepanenko a pistonovi
a kocarev se stachivskou na střídačku odbíhali za svou maličkou dcerkou
a pak se vraceli a četli nám svoje básně
jednou přišlo hrozně moc bělorusů
lukašenko právě utáhl poslední šrouby
vybírali jsme peníze na pomoc nějaký běloruský paní
která utíkala i s dvěma dětma před represema
dodnes mě trápí že jsem přispěl tak málo
a jednou jsem nemohl přijet
ale oni se skvěle bavili i beze mě
vím to díky rozostřenejm fotkám který sdílel na facebooku piston
jeho obvyklý opilecký rozostření mluvilo za vše
a jednou přišli posraný rusáci
a začali ostřelovat obytný domy
teď jsou z města buča v kyjevský oblasti
jedny velký ruiny jatek
je nejvyšší čas se sejít a udělat zas nějaký literární čtení
pěkně se opít udělat spoustu rozostřenejch fotek
tentokrát udělám plakát a událost na facebooku
ačkoli to má na starosti stejně jako křivý fotky vždycky piston
ale ať chceš nebo nechceš já jsem taky byl dva roky básník z buči
a teď cejtim že bych měl
lidi udělám cokoli co je třeba
prosím vás jen o jedno
ozvěte se
ozvěte se
kurva ozvěte se
prosím
ozvěte se
miláčci
***
tak tys byl před válkou básník jo?
nejenom před ale taky během ní
a taky po ní budu básník – říkám
pokud tě nezabijou – směje se
i když mě zabijou stejně budu
říkám hrdě
vím že si to neověří
a mezitím jsem už vyházel
všechny básně z kapes
aby se mi tam vešlo
co nejvíc nábojů
i když někdy se stejně
mechanicky natahuju pro verš
a pak když ucejtim studenej kov
prsknu na parťáka
nějakou krotkou kletbou
nebo nečekaný
rým
Slunovrat
ani jsme si nevšimli
že nejdelší noc naší války
minulou noc minula
od teď je zima vlastně už jaro
od teď je sníh meruňkový květ
bělostný a jen místy
něco rudého
snad třešně
možná ranní třešně
možná melitopolské
ještě se jich najíme dosyta
po kolena v meruňkových
snězích
***
šedej vyprávěl
jak dorážel kalašnikovem
krávy raněný střepinama
loni v létě
v jedný dolině
v doněckym okrese
(už se to smí říct)
prej koukám
že se to trápí
že tomu nikdo nepomůže
ubožačky
co s nima
postřílel jsem je
(už se to smí říct)
kéž už je léto
v noci je pořád taková zima
noci jsou tu tak dlouhý
v olysalym
spálenym
lesíku někde u
(ještě nesmím říct kde)
Alfa
zdála se mi babička
prý kašli na všechno ihorku
přijeď budeme spolu žít na chatě
a já jí na to kejvnul –
a tak s babičkou žijeme na chatě
ona se rejpe na zahrádce
já se procházím remízkem
lezu na nejvyšší stromy
kdoví na co sbírám borový šišky
a když zaslechnu vlak
vybíhám z lesa a počítám nákladní vagóny
bejvá jich i víc než sto
to znamená že některý jsou prázdný
a nebožka alfa
náš velký hlídací vlčák
vesele štěká
krmím ji zbytky z bistra viktorie
kde v kuchyni pracuje moje prateta
děda umřel na počátku nultých
chata začala chátrat
chvíli ještě stála a pak spadla
přišli rusáci a schlamstli pozemek
to je celý