Martin Poch: Ostrov seniorů

OSVOBOZENÁ SLOVA: ZEN

 

Od jisté doby se vyplácí svěřit myšlenku

specializované agentuře. Ponechat jí volné

ruce, předat grunt. A vrátit se k matkám.

Budoucnost patří pečovatelským službám.

Časem zavládl v naší domácnosti mír. Naučili

jsme se lépe hospodařit s ubývajícími silami.

Odpluli jsme na ostrov pro seniory.

 

Dáváme přednost střídmé stravě a vydatnému

spánku na čerstvém vzduchu. Na letní byt

jezdíme do hor. Na terase se hrají deskové

hry, v suterénu lze navštívit solnou jeskyni.

Po večerech vyvoláváme ducha doby. Syn se má

čile k světu. Čekají ho prý velké výzvy. Živí

se jako nomád. Posílá nám pozdravy slunci.

Prý se velmi brzy usadí. Při vyměňování plen

a odsávání hlenů nám prý bude číst v knize

Milion. Mít dítě je naprostý luxus.

 

 

 

ORIGAMI: HOROR

 

Pro případ, že jsou mezi námi slabé povahy:

rodičovství je řehole se sladkou odměnou

na konci. Ale teď k věci: jak provést seppuku?

 

Zaprvé: Představte si dům, je to pagoda.

Připozdívá se, bloudíte slivoňovým sadem,

odkud vás může vyvést jenom dítě. Nad hlavou

vám krouží ultralight. To dítě je šibolet. Les

sebevrahů plný zadržené rozkoše.

 

Zadruhé: Zhasněte lampiony, zamkněte dveře,

utěsněte škvíry a otvory. Jako návnadu použijte

lůj. Dále pozorujte libovolnou historickou

postavu. Vypadá, jako jeden z nás, ale klame

tělem. Dejte jí čas, ať se projeví. Vidíte – už

se klube, klade mimikry a rázem mizí. Pokud

ale s nejvyšší opatrností obrátíte list, můžete

začít s preparací. Kdybyste se vyzuli z bot,

možná byste pod chodidly ucítili lehounké

mravenčení.

 

A konečně za třetí: Svoboda se musí pěstovat

s láskou, něhou a péčí, jako když při sledování

hororu masírujete manželce nohy, jako když

dítěti před spaním čtete z knihy Život po životě.

 

Poznámka: To mi připomíná jeden snímek, kde

jedna z postav jen tak mimochodem co pět minut

spolkne mola. Na konci filmu jich z břicha vyletí

celé galaxie.

 

Má to ovšem jeden předpoklad: to dítě musí být z masa a krve!

 

 

 

BODIE A DOYLE

 

Na noční stolek odkládáte oči a knihu Kafka

na pobřeží. Únava konečně vítězí. Zítra ráno

vás namísto sestry probudí dva profesionální

básníci. Budou vás chtít zachránit, tak nebuďte

malicherní a nechte se obsloužit.

 

Že je to příjemné? V podbřišku polevuje tlak,

v naslouchátku doznívá šumění moře, pod chodidly

přestávají pálit žhavé uhlíky.

 

Život bude jedna velká harmonie. To není utopie!

 

Ironie je, že svoboda znamená necítit nic.

 

Nic než čistou poezii…