Marek Jan Vilímek: Paplušnikov je nedobytná tvrz

Osvětlovač

 

A každá další Paplušnikova inkarnace

je nepatrné efemérní vítězství, 

které se vyloupne na povrchu bytí

a drobně zazáří…

 

Ctitel

 

Paplušnikov hrozně rád jezdí

za Ladislavem Selepkem do Pardubic.

Obsah jejich vzájemných rozhovorů

i okolnosti s těmito rozhovory související

zůstávají pro veřejnost nepřístupně utajeny.

Úžasné, fascinující a neuvěřitelné 

jsou Paplušnikovy dojmy z prvního setkání,

a od té doby žádné jiného druhu už nemá – 

Selepko naučil Paplušnikova rozkládat židli, 

cítit, hmatat, vidět, slyšet, chutnat i chodit.   

 

Sledující

 

Paplušnikov zvědavě sleduje cyklisty, kteří si vyrazili podél řeky,

honitbu mraků nad městem i všechny přicházející a odcházející

formy, podoby a emanace života. Paplušnikov pozoruje, sleduje a – vidí!

V jeho upřeném a připraveném pohledu je ustavičně otevřen i blikající kurzor. 

 

Bratr

 

Protože je br. Paplušnikov se všemi,

v podstatě už nevychází z podsvětí.

Dopíjí z kalichů lebek jejich myšlenky

a vychutnává všechna pohlazení,

kterých se jim nikdy nedostalo,

která opomenuli nebo nedokázali

ani za nic druhým přát či udělit.

Paplušnikov se postupně prohmatává 

až k samotnému prahu společného nitra. 

 

Theolog

 

Paplušnikov je vyznavačem theogenní anarchie:

ježíšovsky s rozvinutou zástavou Lásky bourá vše – 

střepiny vzlínají k nebi, vytvářejí se nová spojení

a z jejich retencí postupně pak vzchází tento svět.

 

Obránce

 

Přestože je Paplušnikov nedobytná tvrz, 

na základě tvrdých dat ze sonarů ihned a bez varování  

sestřeluje všechny vyskytující se objekty.

Jednou se malinká lodička přiblížila k jeho vodám

a celá její posádka v okamžiku zaživa shořela…

Když se nadechne, uvnitř se rozpínají diamantové obvody

a přírodniny v jeho okolí třesou se nepotlačitelnou hrůzou.

Paplušnikov touží někdy jen tak někoho po tváři pohladit.

 

Novinář

 

První záblesky světla, první káva,

naposledy zhluboka se nadechnu a zapálím cigaretu –

přicházejí ke mně zprávy a ve zrychlujícím se sledu

se nedočkavě před mými dveřmi řadí…

Vybírám z nich ty nejzajímavější či příznačné

a za pomoci fabulace z jejich těl tvořím dnešní svět…

To vše pak svou signaturou označím.

papl

 

Etik

 

Špičkový mobilní telefon

je běžný pracovní nástroj doc. Paplušnikova – 

pravidelně musí se totiž přesvědčovat,

zda je současná pornografická produkce

z morálního hlediska stále ještě zcela v pořádku

a nic neztrácí z intenzity svého původního směřování. 

 

Uklízeč

 

Paplušnikov odeslal krátký pozdrav asi následujícího znění:

Vím, že máš hodně starostí, nesnází, vleklých útrap,

ale pomodlil jsem se k tvému novému Bohu,

jenž je mým odvěkým Pánem, a celé se to, odklizeno

a odvětráno, před tebou rozestupuje a překážky se náhle tratí,

vydechuješ – konečně vše čisté a zcela prázdné!