https://www.facebook.com/psivino/videos/1402844223246131/
Metafora je užitečná, když se na ní dá jezdit na nákup
Pohybujeme se v oblasti paměti od té doby, od té doby, co všechno patří paměti
– už jsem zapomněl, jaké to je, říznout se při holení,
takže jsem se nechal říznout dvakrát. Ale bývalo hůř:
např. ve čtvrtek, když už se po krizové noci ve firmě připozdívalo,
když jsem jako v mrákotách zapomněl, že sloužím k tomu,
abych vás chránil, za co Růženka zaplatila krvavou skvrnou na svém čumáčku.
Od té doby tam má bílou jizvičku, abych si ji pamatoval navždy,
a každá igelitka a špatně přivázaný banner narůstají a vyvolávají hrůzu,
která chytá za tvář jako vzduch, a strach se rázem usazuje jako jinovatka.
Když říkám, že hospodářství je jako jízdní kolo, nechce se mi
to vysvětlovat, radši nasednu a jedu k řece.
Všichni jsme jízdními koly, je v tom určitá útěcha.
Podle jediné notičky
Takový šťastný den.
Probudil mě služební, pracoval jsem z domu.
Nebylo takové prémie, kterou bych nezískal,
z dokončení transakce mi bobtnala varlata.
Po obědě jsem nasedl do auta a odjel k Pilici
a vedení vysokého napětí na druhém břehu
připomínala špatně nataženou prádelní šňůru.
Za oknem auta jsem viděl bývalého ředitele,
proto jsme se na sebe usmáli, každý z toho lepšího profilu.
Růženka puštěná z vodítka se pustila za kačerem v houští.
Očekával jsem černou labuť, ale viděl jsem dvě bílé,
svět se uzavřel v grafu a vyrazil proti proudu řeky.
*Pozn. překl.: vycházíme z překladu básně Czesława Miłosze Dar (přel. Iveta Mikešová)
Best of seven
Velmi nečekané vítězství hostů
dávno nevídané temnoty, jako by někdo vzal rok,
který se zrovna přibližoval k mé oblíbené části
a znenadání jej posunul o vektor. Tady, sem.
Monarchisté se vyjádřili, aniž se jich někdo ptal:
vždyť nakonec vítězí ideje,
ne tolik ty ušlechtilé a nablýskané
jako ty, co jsou nejlépe připravené na nečekané,
s dlouhým procesím bílých límečků uprostřed
masového sdělení – ale co my, průměrňáci?
Řekl bych, že čepice na hlavu a nohy na ramena,
ale ne teď, protentokrát zůstává sledování konfrontace
přírody s civilizací na černém laku auta,
sem tam odřeném, všude počmáraném,
ale nebyl bych sám sebou, kdybych některého dne
nepopadl vektor za šipku a neobrátil jej natrvalo,
pak se pohodlně posadíš, já pustím spojku a vyrazíme,
a naše láska bude zmrtvýchvstání,
andělský průvod zmáčkne klakson.
Vždyť nakonec vítězí ideje.
Časy se mění a vy jste neustále vytržený z kontextu
Plamen na fotografii se ukázal jako náš
nejmenší problém. S dovolením se k tomuto tématu vrátím,
až se ukáže, že znovu musím popírat, že se oheň
rozšiřuje, a není čas na úvahy nad
rozmary robota zobrazujícího kód captcha.
Koncem února jsem dostal hezky vypravený kalendář
s velkým, prázdným polem. Pole zůstane prázdné,
převalí se přes něj oblak prachu, jakmile se Polsko zasnoubí
s nákladním letadlem, po placce letiště se převalí modlitba
za otevření dveří do lesa, až sběračství vytlačí velkostatkářství.
Podívej, pták!, oblak prachu by vlastně byla docela dobrá
přezdívka naznačující, že někdo má i nemá v hlavě vymeteno,
třeba si taky vystřihne kickflip, ale má kašel svářeče,
na housle už si nezahraje. No co, vypadá to, že nejlepší
kamarád pravicového Orwella je liberální Chomsky.
Mojo
Všechno kolem se velmi mužsky rýmuje
s dlouho očekávanou škodou a zhoubou.
Večírek začal během mé nepřítomnosti,
bude ale pokračovat i po mém odchodu?
Možná se nakonec rozprskne
v oblaka afterparties / v droboučké prskance
neonů centra / v oranžovou zář
kontrolek check enginu / v na patách prošlapané
vložky kultovních sneakers streetwearových brandů
určených právě na takové vycházky
a zouvaných před vchodem? Dřív jsem si utahoval
z překlepů lidí všeobecně
považovaných za chytřejší než já,
dnes už jsem sám překlep. I to je kultura.
Třeste se. Obecně přijatá konvence
by přikazovala spíš odmítnutí konvence,
což se nakonec vlastně děje: databáze uměleckých děl byla aktualizována.
Najdi svit. To není svit, to je svist nábojů země-země.
Nevím, jestli země vydrží další země-země
na verše – rýmující se s její blízkou zhoubou –
proto mizerně profilakticky spím. Je to taky o nás.
Pointless button
Navrhovaný celek bude sestávat
z částí, které k sobě nesedí,
ale mně sedí. Říkejte tomu tak i nadále, mluvte,
dokud nebudu vědět, co dělám.
Už je to blízko. Superrychlý model superrychlého vozidla
ze superrychlého animáku byl inspirován
O’Harovou metodou. Nevím to, ale rád přijmu
grant na analýzu této problematiky. Okno je zatažené,
celé se třese jako při takových třiceti hertzích.
Ptáš se, jak to zní? Jako příkaz k vystěhování.
Tu hnusnou čokoládu musel taky někdo vyrobit.
Není to tvoje vina.
