Fragment 106
Řekl jsi mi
Jsi Ta první kterou jsem šukal do řiti
Hrdost a záchvěv
Ta první
Zběsile
Po tom co jsem se zalknula
Na silikonovým ptáku
Rozlévajíc z mého hrdla tajné vody
Všude po tvých anarchistických trenkách
Ta první
Ten kterýho obdařuju svojí nádhernou zadnicí
Ten který zanechal všude po mý kůži šrámy
My který jsme záporně dospělý
My který si pohráváme s reprezentacemi
Trochu buzna
Trochu lesba
Sladce šukané díry
Mezi dvěma židlemi
Mezi dvěma židlemi
Otírají se drsně
O limity existence
Naše těla který jsme protrpěly tolik let
Lží
Ta první
Jsem ta první
Důkazy
Pro rozvědčíky
Heterosexuality s jejich
„Udělala ses?“
Chce se mi řvát
Že to bylo zatraceně skvělý lásko
Přála jsem si abys mě roztrhal
Až by ze mě nezbyl
Než maličký kapesníček
Kterým bys mi zamával na viděnou
Ta první
Která nechala skvostnou stopu
Hovna na tvým ptáku
Odstín hnědé
Sladěný
S mým dřevěným nábytkem
Sladěný s výkřikem neviditelného přízraku
Který si mě bere
Proti stěnám
Mojí řiti
Břichomluvím jej zpoza tvé absence
Břichomluvím jej proti tvým prstům
Které zachytila moje paměť
Výkřik neviditelného přízraku
Který opakuje mysticky blábolí:
Tvoje poprvé tvoje poprvé tvoje poprvé tvoje
poprvé tvoje poprvé
Fragment 10
Po mojí operaci mi prosím
Dejte moje koule v zavařovačce
Abych je mohla na scéně veřejně rozmrdat
Křičíc všechno, co jste si na mě promítli
Akce
Nechte mě prosím sníst popel
Dopisů který mě donutili spálit
Akce
Malé holky vražedkyně utíkají do parku
Utínají keře a hrdla voyeurů
Pěvkyně natáčí široký záběr
Narcis která hledá
Beznadějně v louži svůj odraz
Zatímco ani ptáčci nemají už
Z čeho pít
Pěvkyně se ze vzteku
ovívá svým vějířem
Narcis nemá na plátně charisma
Narcis pláče a ráda by
Aby její slzy postačily
K tomu, aby se mohla opět spatřit
Akce
Do jaké krajnosti je s to mé tělo dojít
Zahoď své jméno
Zahoď čím ti přikázali být
Vztyč svou touhu jako prapor
Říká mi pěvkyně která si tentokrát
Vybrala elektricky modrou paruku
Nezahoď ale všechno
Nezapomeň, že něha je tu vždy
Nech ji
Nechej
Kameru
Tě hladit
Akce
Moje tělo které obrátím jako rukavici
Akce je nakopat
Realitě
Za to čím mi upřela být
Akce
Nebyly jsme nic
Buďme fikce
Akce
Fragment 11
Samuelovi, mladému teplouši zavražděnému ranami dvanácti cis hetero homofobních chlapů, podsráčů patriarchátu
Dívám se na kresbu tvé tváře na sociálních sítích
Jsi tak krásný
A moje duše je odzbrojená
Jsi mrtvý
Náš příběh nebude mít pokračování
O jednoho míň
Všechny urážky který utržíme
Před smrtí
Všechny urážky který jim vracíme
Těm co nám je posílají a zaslouží si ten nejhorší možný život
Heterosexualita zabíjí
Tvoje nekonečný ticho je teď toho důkazem
Prapory vlající na nebi
Nejsou k ničemu
Pokud nejde o boj
Duhovou ofenzívu, černou
Bledě modrou a růžovou
Proti nudné bělosti heterosexuality
Plešatá pěvkyně si nasadila černou paruku
A pěje dojemný cold song
Jako pohlazení milence
Když nás mrdá do prdele
Hněv a slzy zaplavují naše postele
Pro tebe
Kterého jsme nemohli ubránit
Protože jsme tak daleko
Et tak rozdělenx
Samueli
Ráda bych, abys mi řekl, že je to jenom žert
Že ses schoval v šatníku
Zatímco vraždili hadrovou figurínu
Ráda bych, aby ses smál Samueli
A abys mi řekl
hineni
tady jsem
A aby tvůj smích rozřízl nebe a nasytil naše naděje
Ať zpívají ti ptáci
A položí ti na hlavu korunu
Vyrobenou z nejkrásnějších květin které oblaka
Uschovaly pro tvůj příchod
Samueli pověz mi co bychom měly udělat
Pláču představujíc si pohřebák
Který tě odváží
A světlo, který tě stravuje
Malé vražedkyně zamíchaly skelné střípky
Do dvanácti sklenic sangrie
Ať jejich břicha ucítí naši rozervanost
A náš strach
O naše milované
O naše životy
Samueli
Tady jsem
Píšu ti
Já která jsem měla štěstí
Utéci hrozící smrti
Když voják chtěl abych mu vykouřila
Hlaveň jeho pistole
Samueli
Tady jsem
Píšu ti
Tady máš dvě mince
Doufám, že převoznice
S tebou bude mít slitování
Sbohem Samueli
Ty kterého nikdy nepotkám
Jsem jenom spisovatelka
Píšící si pro sebe
Stydím se že ti nemohu
Říct víc
Protože smrt nás bez přestání
Bez přestání
Kosí
Fragment 14
Pro Luz
Sestro má
Jak jsi daleko
I blízko když
Tě čtu
Řeka protéká mou hrudí
A často mi vnuká
Mé důvody.
Vzdávám čest
Té nejskvostnější svědkyni
Tmavých kudrnatých vlasů
O které bych se s tebou ráda dělila
Ve sladkých radostech
Radost ze života
Ačkoli naše těla
Často skomírajíce
Klopýtají prázdnotou
Svatá je zem
Svaté jsou sestry
Svatá je půda
Svaté naše estradiolové
Vůně
Svatá naše touha
Nepustit
Nezastavit se v běhu
Směrem k azuru
Přes to co po nás hází
Od urážek
Po policejní granáty
Po zraňující slova
Tvář
Jako bouře
Drásavé jinovatky
Sestro má
Spálíme naše otce
A pohladíme zem
Aby se uzdravila
Z ran vlády
Nad těly
Sestro má
Jsi krásná
Jako první vůně
Rozkvetlého šeříku
V této básni tě chci vzít za ruku
A vysmát se s tebou nahlas společně
Falešným dilematům
Které nám svět ponechal
Sestro má
V této básni tě chci vzít za ruku
V sesterské lásce
Která nepozná uvadnutí
Fragment 15
Seděly jsme v místní kavárně
Daleko od LGBT Pinkwashed barů
A ty ses ptala
Jestli kamení je schopno slz
Kamení pláče neustále
Kamení se láme pod zákony
Kamení se omílá deštěm
Když nám odírají nohy
Je to jejich způsob pláče
Můžu ti to povědět
Protože jsem kámen
Tělo pohřbený v úhoru
Protože zprávy bez odpovědi
Protože samota kterou požírá mý prostěradlo
Jsem kámen který pláče a čeká
Na fatální vodopád
Ztroskotaný v řece jako oblázky
Ve spisovatelčině kapse
Pozřený řekou
Ráda bych tě ujistila a řekla ti
Že to všechno je jen slovní hříčka
Ale doopravdy vždycky prohrávám
Vsázím na špatný koně
Narodila jsem se pod horou sesunů
Kámen který nikdy nepostaví kostel
Žádný základy než základy konce
Který se zapisuje do mechu mé kůže
Pak jsme propíraly postmodernismus
Smály se
A tys mi řekla
„Chybí ti životní zkušenost“
A určitě máš pravdu
Připíjím na to mým druhým hrnkem kafe
Na zkušenost života
V beznaději.
TDOR
Nevím jak jinak vzdát čest než svým hněvem
A jediný plamen který v duchu pozvedám
Je pro vaše psychiatrické
Ústavy
Vaše vězení
A vaše soudy
Nevím jak jinak vzdát čest než svým hněvem
Za všechny mé sestry, mé bratry
Zavražděnx
Znásilněnx
Zohavenx
Uvězněnx
Nevím jak jinak vzdát čest než svým hněvem
Na váš smích
Když nás oslovujete pane
Nebo kníratá ženská
Nevím jak jinak vzdát čest než svým hněvem
Na vás který v nás nevidíte nic než nádoby
Na vaše sexuální fantazie.
Všechny zdi nepochopení které nás dělí
Od vězení
K šatníku
Všechny výhrůžky
Nenávidím vás
A nemám ani slz
Než
Otupělosti.
Zatímco plánujete svý životy
Oblíkáte si ponožky co ladí
My umíráme
Buď na pomalým ohni
Nebo prudkým úderem
Umíráme
Buď tváří v tvář zákazníkovi
Nebo v chudobě
Umíráme
Buď z dysforie
Nebo vašich ran
A vašich urážek
Umíráme
Nenávidím vás za naši bolest
A moje radost bude uvidět jednoho dne váš svět na popel
Protože odmítám, aby všechna ta jména, která si nikdy nezapamatuju
Neznamenala nic než smrt
Moje svíčky neznamenají truchlení
Moje svíčky jsou pro přátele a milence které jsem nikdy nepotkala
Za zvuků sladké hudby
Za zvuků prostoru, který odmítá aby tomu bylo takto
My sebevražditelné
Pošlapeme
vaši normalitu
než se
Obrátíme
v prach