***
Prosím nic nehrabte, vše pokrývejte listím. Schovejte
se do kupek, odpočívejte v šustivých pokojích. Nadějí
města jsou stromy. Srdcem města je kůň v poli.
Geodeti jej hledali, ale nedokázali zaměřit. Vypálit
čísla. Střed se neustále smršťuje a roztahuje, odchází
na periferii a tam se pase. Snažím se mu přiblížit.
Poznáš mě po ohnisku.
Ve znamení Raka IV.
Dneska budeme vynášet Morenu
Jsem úplně bez modlitby a uvnitř sebe estetizuji černý obdélník
Tak co je duše?
Malý bazilišek?
Světélkující hmota živého pobřeží?
Ve znamení Raka V.
A kdybys hledal úkryt – schovej se do rybízů
Schovej se do rybízů, napovídá babička
Surové drny ne a ne povolit
Zbytky skrýší, podloží jeskyň (tvého dětství)
Kyselé hrozny – sladkokyselé
Babička Černá vymačkává hrozny
Černý rybízi, ochraňuj mě – ochraňuj nás, černý keři
***
Běháme po louce s ohnivými klacíky
Kreslíme divoká přání
V suché trávě odpočívá zmije
Na jejím hřbetě se brzy rozhoří obzor
V rytmu jejího jazýčku tluče nám srdce
Zajíčku ještě chvíli s námi seď
Klidné je srdce moje, když spočívá s tebou
Zajíčku ještě chvíli s námi seď
Buřtík ti opečeme
Voňavý buřtík, buřtík na obzoru
Hynek
Pozlacený práškem z kosmatic
z vrcholu kompostu šplhá rovnou k nebi.
Ten kluk je vším,
lovcem i sběračem,
nebe ho neroztrhne,
země nestáhne dolů.
Z které kapsy chceš?
Ani agapé? Ani eros?
Ne, ne. Zubí se na mě.
Láska se pod ním neštěpí.
Pružná je větev bezu.
Kýčátka
Trpaslíci na pláži v zahradách moře.
Konečně dovolená.
Světla E55 už jim do očí nesvítí.
Náruč velkého germánského muže,
jeho objetí,
je zaneslo až sem.
Užívají si světla starých italských mistrů.
Tady tak dožít! Myslí si. Nechat se omývat vlnami přílivů.
Čekat až červené tváře zrůžoví a zšednou.
Čekat na rozmáčené botičky krušnohorských permoníků.
Čekat na upadlou hlavičku.
Uraženou nožičku.
Ztracenou lopatku.
Při pohledu na zapadající slunce se tak krásně snívá.
Ach, jak mu rozumí, tomu velkolepému žhnoucímu kýči.
V mlčenlivém slovníku trpaslíků se při vyslovování slova kýč rozechvívá obdiv i něha.
Jsme tvoje kýčátka, šeptají do vln.
Kapesníky nechávají ležet v kapsičkách.
Slané slzy se u moře nestydí.
Vlastně ani oni už se nestydí.
Pocity trapnosti a nepatřičnosti jsou ty tam.
Rozpustily se. Rozpustili se.