co ke mně cítí
voníš jako lanýž řekla mi
jak voní lanýž? zeptal jsem se jako ty odpověděla
manifest práva na nic
osvojujeme si právo
nic neříkat
nic si nemyslet
nijak se netvářit
odmítáme výklad
že i nic něco znamená
hlásíme se k tezi
že nic nic neznamená
tolika lidem se motá
tolik věcí hlavou
hlásíme se k hnutí
pozorovatelů mušek
město je bojiště
chceme odpočívat
v jeho zákopech
odcházím z Bigg Bossu
na státní svátek
si vždycky beru kolo, tyč nebo špunty do uší
nesnáším vlajky chtěl bych být buřičem
miluji povodně přírodní katastrofy
ale jen ty které nikomu neublíží
voláme stromy pojďte do boje
jako jan kubíček
básník s velkým potenciálem
který učí na základní škole
a byl hlavou teroristické dvojice kubíček-marhoul
co říct k rudým skejtům snad jen to
že přátelství bude vždycky víc než komunismus
ale využítí sportu pro politickou propagandu
si zaslouží bludišťáka
tolikrát jsem odešel z Bigg Bossu
že už si ani nepamatuju
jestli jsem se někdy vrátil
včera v noci jsem napsal ze spaní nejlepší manifest
ráno jsem jedl koláč a krmil kočky
je sobota nedá se svítit
rok výtržnictví
začíná rok výtržnictví řekli jsme si na parukářce
pár dní potom co skončil ten předchozí
ale pak jsme příliš plakali
měli hlavu schovanou v kopru pod peřinou za stromy
moc jsme lkáli a luštili v duších srnek
nebyl prostor dělat revoluci
příliš nás vyčerpával svět kolem
lidi co jezdili tramvají byli naši nepřátelé
ani nestihli promluvit
kdybych měl spočítat kolik popelnic jsme zapálili
nebo aspoň vysypali
nebylo by kvůli tomu nutný zvedat ani jeden prst
a to je všechno pryč
1) hlubočepský skály koncert oldřicha janoty dlouhá cesta pod viaduktem dlouhý líbání během dlouhý cesty pod viaduktem
2) čekám na tebe u kašny u metra na to nejsem zvyklý lidi čekají většinou na mě
3) ležíme ve valdštejnský zahradě čteme si mio můj mio říkáš: to je tak krásný je to vůbec skutečnost?
4) hrajeme země město na petříně vyhráváš i když jsem jinak nepřekonatelný vyprávíš mi o smrti svý mámy je léto jsme si tak blízko a už brzo budem od sebe
5) píšeš nejdelší a nejhezčí maily jsou tak obsáhlý že se na ně vlastně ani nedá odpovědět
6) ptáš se jestli mi není trapný že pořád nemám peníze odpovídám: není jíme polívku
7) ležím v trávě mám barevný svetr a kocovinu přijdeš a lehneš si vedle mě o chvíli později se loučíme divoce a krásně u kašny kousek od tvého oblíbeného bezdomovce pojď ke mě řekneš nemůžu řeknu a to je naposled co jsme spolu
jediný co mám jsou vzpomínky jinak jsem úplně prázdnej
cos mi říkala
levák bob drsnej dušan krotitelka papoušků tulák kárl
ty všichni tě opustěj
říkalas
ani nebudeš vědět jak
ne ne ne to není pravda
říkal jsem a věřil tomu
my jsme parta my spolu žijeme my se máme rádi
levák bob drsnej dušan krotitelka papoušků tulák kárl i já
šli jsme parkem velkým parkem já ti vyčítal že máš práci a žiješ v osamění ve městě vyhnanců
tys říkala: ten váš boj proti systému ach už nevím co dál ale zásadně jsme si nerozuměli
vyprávěli jsme si o budoucnosti
ty už si v ní byla
já jsem pro ní hledal slova
vymysleli jsme sitcom. jmenoval by se “kde je zvukař”
každý díl by začínal koncertem nějaké kapely
kapele by se v jednu chvíli začal kazit zvuk
v pauze mezi jednou a druhou písničkou by poprosila zvukaře o opravu
pak by si všimla, že zvukař za pultem nesedí
někdo by řekl: kde je zvukař?
zvukař by v tu chvíli dělal pokaždé něco jiného.
třeba:
– ležel na trávě a zkoumal brouky
– odjížděl na motorce pryč z klubu
– líbal se někde úplně jinde se svojí holkou
– seděl na záchodě a četl komiks
a tak dále
kdyby první série sitcomu byla úspěšná, pokračovalo by se druhou sérií, která by se jmenovala “kde je zvukařova holka”
to by byla pro změnu série komediálních událostí z života zvukařovy holky
zvukař by tam hrál už jenom dílčí roli
Pierre a počítač
když něco končí něco začíná, řekl počítač a snažil se Pierra utěšit
mně připadá, odvětil Pierre, že když něco končí, především něco končí
ano, přidal počítač, je to zároveň smutné, ale v něčem i hezké
mně to připadá jenom smutné, řekl Pierre
představil jsem si rozhovor v jazyku, který neexistuje
X: Mňágo mňágo hompemteplóš?
Y: Gé gé gé levalulo levapopo.
X: Pe pe pe pe pe poróš.
Y: Velececek kokolo, prinprun šudlá šudlé šudló bezberbórák. Po po po po xilulinkardoš vlastračutróň.
X: Ííííí. Oporoholozovoš.
Y: Truč?
X: Klakaka termixé, perpudum dum šum šum šudá…
Y:…šudá?
X: Šum šum šudá!
Y: Nononoklik, entrtamprlé kolopošuňk. Vílá berbedér, ůůůů temlicvoček.
X: Mezlikvintrpalašutrovlistič, plask plask utrablefuk. Asplič, asplič polokoloč. Mertufkůrš, me de bele pičkrč počesnek.
Y: Šum šum.
X: Ba ba ba ba ba basketyč…?
Y: Ep-ho-ho!
X: Nusek, nusekle.
Y: Ker ker ketéroš, vercajklik klak buček lipís.
X: Op op, pimpr prastur noncodrloňkuňkovič.
Y: Éééé.
X: Ééé óóó.
Y: Hořvoř mrkuš, šum šum, kroko řepič vískótéš.
X: Ééé.
***
Mít tak holku s řidičákem na člun
nechat se vést
a občas skočit do vody
převážně z chvil, kdy jsem seděl
náměstí míru I
červen 2020
1
krmit holuby značí osamělost
náměstí míru je
tak tiché a veliké
a holubi tak špekatí
pán na lavičce
poslouchá Wabiho Daňka z rádia
a já jsem falešný námořník
2
nebeský klid
krmička holubů a krkavců
nadrolí rohlík
pozdraví seniorku i její fenu Bambulku
pak vykáže z hladového hejna
agresivního holuba
on se ale zase vrátí
to není možný
ty seš sráč
řekne a za chvíli odjede do svého druhého zaměstnání
nebeský klid
3
lavička je tu pro všechny
lavička je kámoš
náměstím míru prochází malý čuník
(myslím tím pes)
to je bambulka
říká žena co krmila holuby
(ty odletěly a pak se vrátily)
čuník jim sebral krmivo
holubům dávám měkčí krkavcům tvrdší
říká krmička holubů a krkavců
chtěl jsem ještě říct
že lavička to je demokracie
braň svoji lavičku
4
krkavci
holubi
lidi
psi
neděle
náměstí
trochu kocovina
5
jsem tady na tom náměstí
druhý služebně nejstarší
myslím co se sezení na lavičce týče
pán co poslouchal Wabiho Daňka
si lehnul a pak přišli strážníci a musel se zase napřímit
šel jsem poprosit strážníky
ať nám tu kurva neruší idylku
to kurva sem neřekl
náměstí míru II
duben 2021
1
Náměstí míru to je pódium
zhulení jsme tu sedávali
a koukali na něj
jako na televizi
jsem tu zas
zase svítí slunce
cigán tu pro nás lidi
tančí tanec vděčnosti
je šťastný a vyjetý
a je pryč
míří k Ípáku
vypadá to že mluví se stvořitelem vesmíru
2
srůstám s prostorem
srůstám s lavičkou
nechte mě tu
a běžte sami chlapi
až umřu
stanu se holubem
než umřu:
můžeme předstírat že jsem lavička?
3
sedím a měním se v holuba
odmítnu odsud vstát
nemám dům holubí
jen hříšné tělo křídla holubí
už nevstanu a v noci
mě za sympatie k sezení zavřou
obsaď a seď
holubi za mě uspořádají solidemo
na sociálních sítích
na střechách
a v holubnících
se bude masivně šířit
hashtag: nechte lítat tapíra
4
náměstí míru
předměstí potu
musím končit
jdu si vyzvednout
nové boty značky nový balanc
sedím a piji pivo
sedím
přede mnou pivo
zvednu ruku přisunu ji
k pivu
napiji se
pivo znovu položím zpět
na něco si pomyslím
zamyslím se
myšlenku znovu zaliji
sedím mlčky
vzpomenu si na tebe
natáhnu ruku
napiji se
sedím a čumím
autobus nejel už asi tisíc let
chlapík myje sochu Winstona Churchila
fotím si ji
a nápis Byl rasista
chci doplnit ve photoshopu
kanceláře
Lidl
deratizér
muslimky s velkýma očima
to by chtělo báseň říkám si
píšu:
sedím a čumím
přijíždí autobus