SVĚTLOČIVNĚ
světlo letí: pohladí ho po řasách
pomalý nejasný popis svícení do očí (scénická poznámka):
ve výšce nárazy úderného světla uprostřed rudá po krajích fialovo
uhýbnutí problesknutí ve vidění vyplavení praskání vrstvených skvrn
limetková žluť míří k inervaci břink světelný průplav purpur a nach
choulím se k tobě v oku obra
očekávám mrknutí
BRŇ
* volám po participaci čtenářstva
za po jím zapo jím zapojím
hned rychlost světla je poslední omezení
pulzující prsty drží obrazovku
těkavé zrnivou
dočasnost rozložení na ploše
včasnost vzpomínka na podsvícení
zčernání poletuje mezi víčky
brní mě ruce pouštím všechno
vypojuju
vypojuju
brň *
SLUNCE UBÝVÁ, NIKDY HO NEBYLO MÍŇ
slepec křičí soleil, soleil !
horká žlutá, vzpříčený paprsek v ústech
píchnutí v boku, ožehnutý knírek
slunce ubývá! nikdy ho nebylo míň!
opelichané paprsky padají na zem
zakrývám si oči (na svit jsem nikdy netrpěl)
třeba uvěřím, že už není tma
slunce ubylo! nikdy ho nebylo míň!
slepec křičí soleil, soleil
kdybych s ním mluvil, výrazně bych gestikuloval
hovádka se schovávají před sluncem
rejpnu si do solární bouře
poslední rozpuštěný paprsek
nad svícnem
pode mnou, nade mnou i ve mně tma
sluneční vředy pod kůží
uhlíky pod nohama
zhasíná nezbývá dobylo
ne: děje se nám to všem
soleil,
slepec křičí
má teplou kouli
teď si mě poslechněte
třeba se něco přiučíte blbečci
…soleil
my kouli nemáme
STĚNĚNÍ
dříve zedník rozhazuju kolem sebe cihly
nyní stěnař čekám na zdi
– já jsem tě tady rozšlapal a zasednul
– to nevadí, hlavně, že můžu odejít
níž níž níž
překračuješ moje hromady
nedostavěný a v rozkladu
jinak bych byl třeba ochotný
rozškrábat kůžence
kdyby bývávalo
rozsypky před očima
něco ze mě ve mě chvíli vydrželo
pod stěnou je díra
býval jsem výraznější: dějný
teď jsem krčivý: rozdrolený pod zdí
v díře jsem já
odsekneš mi prosím ruku? rád.
hlavu si prošlápnu sám
rozhazuju cihly – dojdou
rozhazuju rukama
s každým schodem padám dolů
SHON
zadechnu se změlka
průhoř se mi zřadil do průdušek
zadržuju dech, jinak uteče
nelegální odvody vzduchu
malé ohnění po stranách nádechu
povalený tíhou vlastního těla zakazuju hovor
mrholím slova na jazyk
sakra práce
obejmi mi hlavu, nebo neřeknu nic
rozlámu si kosti v tygřích očích
nohy napůl: dočista dojasna
běžím vedle
nohy zbabělkyně: přísahám, že mi odcházejí
doběhnul jsem sám sebe
zakopávám vytoužená nepřesnost
mršky zdrhavé: nohy se zaběhly
potvora mrštná: klopýtavý dech
zástava
MŇAM
nebuď rozjívenej!
jsem rozjívenej
laškovně napínám a krčím nohu v koleni
…tak co, jdeme na to?
kruhové pohyby v oblasti pánve
roztáčí se mi voči
vžum a tak dále
řasy napřažené směrem dolů
teď pozor! jde mě líbat múza
já jsem tenhle týden úplně skvělá
vytrhávám řasy levého oka
ty na pravém slezly samy
je večer: vypadávám z postele
i pro mě byla vždycky malá
oba se sem nevejdeme
ráno vstanu a vykloubím si koleno
ráno vstanu a sežeru si oči
NĚCO SE DĚJE V ZÁVORKÁCH
dýcháš na mě vroucí vodu
od slova utíkám: teču
vyndavám pevnou půdu zpod nohou
vidím dveře
klepu (se) nepustí mě dál
stažené půlky
zadeční prohlubeň tam, kde běžně nebývá
polechtám dvěma roztaženýma chodivýma prstíkama
kukátko
vidíš
od slova saze: vysazené dveře
odcházíš
z prostoru, zpravidla uzavřeného
od slova nezájem: nějací zoufalci
si na rohu povídají o změně (jsme to my)
potkávám myšlenku, je mazlivá
moje ruka nahmátne kliku
kliku držíš v ruce
jeden smutek se dotýká dalšího smutku
čeříš ve mně vody
(odtékají)
ťuk ťuk
od slova vír: otevírej