łódź zatonęła koło Lampedusy.
śmialiśmy się: Łódź zatonęła? miasto?
my tu się śmiejemy, oni tam umierają.
Ilona Witkowska
DOOMSCROLLING
Válka v sousedství. Kámen v krku.
Co vlastně znamená ми з вами?
Pozorovali jsme vás se sklopeným zrakem?
Když natáhneš ruku co nejdál na východ,
zlomíš si nehet o ostnatý drát.
Začínám věřit konspiračním teoriím, slyším.
Nevěřím na národy, říkám.
V mém jazyce jsme už jenom my.
My, nebe, pole, železniční trať.
Nebe se obrací proti poli.
NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKY
Může někdo obsadit něčí národní barvu? Jakou knihu by sis vzala do krytu? Může se národní barva vzbouřit? Jsou tady někde kryty? Kdo nosí na krku klíč, který dokáže zavřít nebe? Mám vůbec platný pas? Může jeden národ darovat druhému svou barvu? Lze to nebe pak i otevřít?
HUMANITÁRNÍ VLAK PŘIJÍŽDÍ DO STANICE PRAHA
Tři hodiny v kuse tahám kufry.
Svět dává smysl jenom v těch chvílích,
kdy se dokážu přiblížit frontě.
Když přijede fronta k nám.
Večer škrtám slovo pořádek ze všech slovníků, které vlastním.
A vlastním jich tolik, kolikrát jsem člověkem.
CO SI VZÍT S SEBOU NA JEDNOSMĚRNOU CESTU
Vezmi cukr. Ano, bílý cukr. A nějakou knížku.
Jen nesmí být o válce a ať tam radši nejsou ani ohňostroje.
Věci, které nikdy nejsou poprvé.
Ozvěny přicházejí v kruzích.
Chutnají po kovu.
CO SI VZÍT S SEBOU NA CESTU DO NEZNÁMA
Jako první z vlaku vystoupila
dřevěná socha Ježíše Krista v nadživotní velikosti.
Za ní početná rodina ve svátečních krojích.
Vystoupila, aniž by se dotkla nové země.
Dokud se tvoje noha nedotkne cizího území, jsi stále doma.
Obhlížíš neznámý historický interiér a vyprávíš mu příběh
postupného přesazování všech míst, která nosíš v konečcích prstů.
Další kořeny se ti už stejně nikam nevejdou. Ani pod sukni, ani do srdce.
PŘIJÍŽDĚJÍ K NÁM PŘEDEVŠÍM ŽENY S DĚTMI
Odjely, přijely, snažily se, odjely.
BÍLÁ SOBOTA VE VINÁRNĚ VE VARŠAVĚ
Sešli jsme se ve vinárně, ve které krásní a úspěšní lidé konverzují o krásných a bezbolestných věcech. Já zapíjím překlad, ty se chystáš na frontu.
Umíš vlastně střílet?
Dáš si ještě?
Да, я умею стрелять. Ale mířit na člověka, to bych ani po smrti nechtěl.
JAZYKOVÁ POLITIKA
1.
Kam si mají strčit mateřštinu?
Stále tady je, i když jim ji ukradli.
Mají jí plnou pusu.
Někdo za unesenými slovy mlčky zamkl dveře.
Byla přece vypůjčena,
je to pro nás takhle lepší.
2.
Ukradli ti ji, ale stále v ní sníš.
Dnes ráno ses kousla do slovesa pohybu.
Sny se rodí za předními zuby.
Slova se dědí jako krevní skupina.
IDEÁLNÍ UPRCHLÍK rád vypráví svůj příběh, hned si hledá práci a jazykový kurz, podporu ani moc nepotřebuje, ale je za ni vděčný, nebývá zmatený, hned si najde práci, dokonce legální, nepláče, a když už, tak pouze dojetím, nemá posttraumatický syndrom, netrpí nespavostí, těší se, až začne odvádět daně, po práci chodí ještě dobrovolničit, nezastaví ho jazyková bariéra, má velké modré oči, nepotřebuje moc spánku, nepochybuje, necítí vztek, nedělá neracionální rozhodnutí, děkuje ve všech středoevropských jazycích a my tohoto ideálního uprchlíka, na kterém není nic lidského, velkoryse přijímáme pod vlastní střechu, aby nám nastavoval zrcadlo.
JEN AŤ TO JE JAKO V PAPÍRECH
Mám v kabelce kus náhrobní desky. Prý se jí stýská po ochočeném výhledu.
Napište mi jména vašich mrtvých, která jste přivedla do nového světa.
Co je na papíře, je skutečnější.
Co je na papíře, má právo na návrat.
NEDOBROVOLNÉ NÁVRATY
Koupíme vám jízdenku zdarma,
vše vám rádi zařídíme,
můžete jet i teď hned, kdybyste chtěli.
Rádi vás pošleme na neznámé místo a budeme tomu říkat návrat,
abychom dokázali v noci doma usnout, a pak se zas probudit.
Náš panelák je úplně stejný, jako byl ten váš.
MIGRAČNÍ A INTEGRAČNÍ POLITIKA
Vítejte někde jinde.