Barbara Klicka: samotné samotné

VŠECHNY PŘÍPADY

Ve stavu bání cítíme strach či úzkost.

www.tyo.pl

 

Začínáme s báním. Bouře doráží na okno, mírně skosené.

Stále je komu dávat jména, protože dcera má uvnitř ještě nejméně

houfeček nechtěných dětí její matky. Ta naše potěšení, hledejme je!

 

Do Evropy se vrací spousty Kochových tyčinek, jenže přes Rumunsko,

kde nikdo nebyl. Zato koncepce sítí a shluků se dá nedbale hodit

na každý oblak motýlů. Pro všechny případy křižujeme věci.

A všechny případy a pády už hbitě přicházejí.

 

 

OMÝVÁNÍ MOTIVU

 

Upravuju ti vlasy. Dlaně se ukázněně vracejí na startovní čáry. Bolíš,

ale stále je v tom spousta čehosi, co připomíná záchranu, kde péče o celek

nedovoluje rozložit se na užitečnější částečky.

 

Jako bych vkládala do úst elektrický ohřívač a nezachytila to

ani nejstarší kamerou. Záběry těch kouzelných malých pohřebních hostin

v žádném indie filmu neuvidíš. Za mořem je moře,

za mořem přezimuje vodopád.

 

 

VELIKONOCE

 

Začátek jako z receptu na jaro. Vyrazila jsem na dlouhou cestu rychlým

autem. Všude byly mraky, pochopila jsem, k čemu je střešní okno.

Projížděli jsme kolem čápů, a tak jsem řekla:

 

koukni, čápi. Řekl: jásáš jak dítě. Pako, řekla jsem mu,

jásám jak dítě, protože na mě mluvíš jako na ženu v dubnu, buď

mi přítelem, chci abys mě rozzářil. Pak
jsem si povolala místní svědky, maily, pařby. Všechny ve značném

množství, protože mi nic ne a ne stačit. Opravdu nic, brzy

totiž nastane kalendářní zmrtvýchvstání,

 

pro tu příležitost nesu světu tvarohový koláč. Ať mě milují všichni, když ty nemůžeš.