(stopáže míst)
Co zbylo z jeho kostí
Zavyl mi do ucha
a tepny v mém těle se rozlily mimo svá koryta.
Buňky se přeskupovaly,
zatímco v uchu mi zněla ta tichá píseň,
jak šept leptal.
Učíme se spolu věcem
a zvedáme kotvy z našich vzorců.
Orgány hnijí a jinde se něco rodí. Kritické rodičovství. Mezidruhové rodiny, kmeny. Hybridy, mutanti. Ukolébavka pro zaprášený digitalizovaný věk. Až bude jenom AI a VR a na planetě zbydou jen pasivní semena (následkem klonování, GMO, umělých hnojiv, suplementů), širokospektrální odpad (plasty, vizuální a zvukové znečištění), z oněch zbytků začneme vytvářet (vnitřní) stěny, blány a ochranné amulety pro naše domovy. Hologramy se budou mísit s větrem a hladem našich jazyků. Přetrvá slovo? Co vlastně v onom bezsemenném plodu nosí informaci?
Ze tmy neděláme světlo. Uctíváme tmu a nacházíme v ní světlo. Tvoříme ho, spřádáme, pleteme, tkáme z našich vlastních procesů, činů, trávení, rozhodnutí… z našeho pokusu o přežití. Užívání zbytků. Hnojení.
Ze soumraku a svítání budeme tkát mosty a spojení, infrastrukturu paměti.
Budeme snít o pachu
skleněné duny.
Tkám
Jemnými pohyby prstů předu a tkám,
vysouvám mléko ze svých ňader.
Má strukturu pavoučí vodnaté sítě,
v prostoru visí v položených bodech
a přitom na ničem nestojí.
Dotýká se jen samo sebe a vzduchu,
v podstatě leží na vzduchu.
* * *
Plošiny se stírají
Na dálku sdílený dech
opatruje spící úhor
a firmament neviditelnými tepnami vyživuje spodky a hlubiny.
Sometimes to release you have to break down. In the ground we may find nutrition, roots, foods and vitamins, answers… To rest, digest, regenerate, heal, nourish and grow again. Grow for another fall.
Do you grow for falling? (Loop)
Moudrost splašků
tiché a hlasité odkrývání
Mosty pavučin
Zomriem pre pohodlnosť
Slyšela jsem padající slupky člověka
Pokolení Ruin.
Práce s vnitřnostmi
Již nesbírám krev vyvěrající nocí, v noci, za noci, při snění a nevědomém pohybu těla. Nyní sbírám do pláten vsakující se krev i za chůze, mimo prostor lože, ve svém denním bdělém životě, v této fyzické realitě.
Beru plátno na pouť dnem, zavázané jako dětská plena,
vypouštím své lunární tekutiny a pot
do koše sběrače.
Čerstvá krev zasychá a mění svou barvu,
pach však jemně zůstává.
Dělá se mi z té čistoty špatně.
Nejsem s plátnem neustále. V odpoledních hodinách ho nechávám proschnout, zapečetit, pozvolna ustálit okolním volným pohybem vzduchu. Aby se vyvětralo a odpočinulo si. S večerem a příchodem času ke spánku si plenu opět navlékám a pas mi obkružují dva uzly na dvakrát svázané.
Síto s krví jako báze, podklad. Jako počátek. Zrod. A místo činu. Jako epicentrum, shromaždiště, meeting point. Decentralizované končetiny různých světů, realit, příběhů, charakterů, vzpomínek, kvalit a současně objekty různých kompatibilit se nyní společně setkávají v tomto malém hnízdu. Aby společně mohly po nějakou dobu snít, být, sdílet své úhly, póly, vnitřní kompasy.
Budím se s mapou na těle,
kterou však neumím číst.
Vždy, když se budím, budím se odněkud, vždy do svého těla, sem.
Neb i prostor do kterého vstupuješ, (současně) vstupuje do tebe. Očicháváte se. Prostor poznává tebe a ty poznáváš prostor. Poznáváš sebe skrze sebe a prostor. Totéž i prostor.