ZELEŇ
mentolová zeleň
zdobí pavilon šelem
výkladní skříně s mřížemi
pohledy sklem zastřeny
setrvačný pohyb pruhů
metronom měřící trpělivost
blýskající ostří zubů
oranžové vlny, lopatková kost
šelma za sklem
na pavilonu dvacet šest
léčím si po svém
zaťatou ruku v pěst
zelená zeď, zelené mříže
na nebi šeď, teď mlč a seď
zvíře si drápy líže
krvácí kůže, láme se pleť
nebezpečí pod kontrolou
čeká na svůj čas
dýchneš na sklo a nakreslíš
v páře šelmě svatozář
KOUPEL
máš ráda orient?
přišel jsem odtamtud
pojď se mnou do vany
jenom tě omeju
dým z vonný tyčinky
jsme dílo osudu
pojď se mnou do vany
vždyť to nic není
v koupelně bude tma
a spousta pěny
lehni si otoč se
já tě mám jenom rád
vždyť ti nic nedělám
budem si spolu hrát
hroch nebo opice
ne to nic neznamená
ve světle od svíce
nejsem muž nejsi žena
tak už jsi omytá
pojď nyní do postele
soukromá lolita
milenka v dětském těle
ležím nic necítím
jenom jsem celá tuhá
laň taky ztuhne prý
když vlk se na ni vrhá
v hlavě mám obraz
sám se mi stále vrací
jak z bytu ze dveří
vší rychlostí pryč běžím
na schodech uklouznu
a on mě doběhne
a všude teče krev
je opak poledne
v tom okně ve střeše
co nad schodištěm bývá
zazáří hvězdná obloha
mé tělo třese se
krev ze mě špínu smývá
on mě chce zachytit
kloužu mu mezi prsty
měním se v hvězdný svit
a on mě musí pustit
přebírám pomalu
vlastnosti porcelánu
bělostná figurka
do stropu hledím k ránu
arabská muzika
egyptské umění
má myšlenka je zlá
on jenom přeje mi
falafel mango baklawa
vše co máš ráda dodává
na tisíckrát ho slyšíš říct
nechci od tebe vůbec nic
zase jsme ve vaně
koupelna z malachitu
nemyslíš na dlaně
jen na ten útěk z bytu
nejíš a nepiješ
nespíš jen plníš přání
krev pije obří veš
falešné dluhy daní
kde jsi byla
proč tu nejsi
mám večeři
proč nejíš
zhubla si
kde je to krásný tělo
bývalas zábavnější
kam chceš jít
beze mě
proč brečíš
starám se
starám se přece
o tebe
tak pojď zas do vany
a tam to vyřešíme
koupel tě uklidní
zas ztuhneš
oba víme
měsíc neznám spaní
ráno pokoj chrápání
koupelna kostra oči kruhy
zrcadlo malachit studí
předloktí krev
ten obraz
na schodech
krev cesta krev
taxi kam
za plot
hned
do práce?
ne
ticho
tam
víkendy propustky
vina a zas ten byt
vítám tě maličká
jdu koupel připravit
víkendy propustky
vracet se do bytu
východní pokrmy
dál dělat lolitu
jednou jsem řekla ne
rozbil se porcelán
on klečel, prosil mne
slzy a mám tě rád
já ale tebe ne
a už si nechci hrát
s křikem jsem odešla
a už se nevrátila
stejně tak jako mně
jím ukradená síla
někde v té koupeli
se asi utopila
DVACET PĚT
jedna dva tři čtyři vzlet
je mi dneska dvacet pět
kde kdo by se lehko splet
co je list a co je květ
snaž se aspoň na chvíli
já vim že jsme opilí
ale prosim, snaž se trochu!
jinak brzo umřeš hochu
jinak brzo umřem všichni
utopený ve svý tísni
klidně mi zas na ksicht plivni
jenom to pak prosím slízni
pochop že v tom nejsi sám
jasně, jasně, je to v píči
dávat pozornost tvejm hrám
už mě ale kurva ničí
nedávej si další pití
nikoho to nenasytí
poslouchej mě, já jsem tady
s upřímností bez zakrytí
sdílím s tebou všechny pády
bolest i slast bez náhrady
a ty mlčíš. blbec. k zblití.
jedna dva tři čtyři vzlet
je mi dneska dvacet pět
jasně že to nejde hned
pochopit ten těžkej svět
ale je ti čtyřicet
nevim co jsi v mládí sněd
možná sračky, těžkej fet
stejně nejde nevědět
co je list a co je květ
co je speed a co je crack
co je heroin a co trip
nebo třeba ještě líp
co je piko a co mlíko
jen si dávej nebolí to
nebolí to vůbec tolik
jako randit s debilama
ptám se sama sebe kolik
jich tak měla moje máma
nedivim se, milá mami
že jsi se ufetovala
že už tady nejsi s námi
jakkoliv bych o to stála
přehrávám si urážky
hnusný slova bez lásky
arogance s ignorem
rezonujou prostorem
vidim něhu rozdupanou
novejma cool botama
vybrečim se chvíli stranou
a pak tančit do rána
zbavit se jich, moje snaha
jak tys asi trpěla
ale neboj moje drahá
tvá dcera je veselá
zmrdy pošlu oknem ven
padnou pak hubou na zem
a já půjde za svym snem
mávám mami, hezkej den
jedna dva tři čtyři vzlet
je mi dneska dvacet pět
je hezký ven pohledět
a uvidět list a květ
OBRUBNÍK
až mě najdeš sedět na obrubníku
nemysli si, že jsem ztracená
ztracená, křehká a chci ulovit
sedim tu ráda
je to moje volba
vim, proč tu sedim
a tobě to může bejt jedno
můžeš mi zamávat
a já tobě taky
jako těm týpkům na karláku
co mi řekli
že mi to sluší
klidně mohli
ale nic po mě nechtěli
taky po mě nemusíš nic chtít
vždyť ani já po tobě nic nechci
můžeme si zamávat a jít
každej dál směrem svojí cesty