Bianka Rolando: Stelle

Vlasy Bereniky

 

Musím si pospíšit a konečně vyfotit ta zaprášená

okna, naproti, ve špinavém činžáku, vybydleném

Nikdo tam celá léta nebydlí, úpadek, zanedbání

Musím vyfotit ten skleněný film, šeď, jejich úrodu

V rámečku je hliníková žaluzie-gilotina, jsou tam také stelly

papírové hvězdy přilepené k oknu a černý plamen

Uhlopříčně tři, vedle další tři (kdo by mi to věřil)

různá zakončení, velikosti, světločivné vystřihovánky

 

Ve druhém okně tři další, navíc zrcátko na provázku

kdo si je věší do okna? (docela nesrozumitelné poselství?)

Na což navázal lomoz, začíná se s celkovou opravou činžáku

Dělníci o patro výš už začali, poslední vyklízení, vidím je

znuděně si odplivují, kam je napadne, přicházejí hlídači, dozorci

Vím, že stará okna najdou a za chvíli je vyhodí na smetiště

a s nimi můj kousek nebe, naproti vycházím z ne-pokoje

mizím v temnotě a v tobě vyvolávám počátek básně

 

 

 

 

Zlatá ryba (Mahi-mahi)

Odda na moře

 

and when it wakes may pasture on your snows?

 

Zády po směru, nejasný vlak k moři

Kramárna v kolejišti se kolébá ze strany na stranu

Začíná to, když jsme vyjížděli, byla tma

pak se ale z šera vynořil obrys:

skalní pukliny mrkající rozespalým okem

rytmicky uspořádaná písmena, v pohybu celé věty

zprávy svérázný zápis ze sklepů plných tepla

ale také mrtvé, černé divizny ve sněhu

stojící jako jemné, vysoce kaligrafické spojovníky

(prázdné, plné semen, které ještě zašumí)

Pravidelné, ostré čáry předstírající zakrytý les

Ty, které padly napříč, prohnuté a sražené

Zbytky hraniční zídky (legrační příběh)

Je to kousek básně (dřív se mu říkalo nádraží)

slepý výklenek, oblouk do poloviny a zbytek – tajemství

Ach, moře možností, ach, nebe čtoucí sebe sama!

 

 

 

Lyra (Sheliak)

 

La cantidad de fragmentos me desgarra

 

Vytváříš mě hlasy, nejsem rakev

Vytvářím se hlasy a nejsem peklo

sundali ze mě struny a nikdy nebudu klec

Tato loď je chatrná, oceán nachází svůj drift

Pluju, ať už se mě sladký zvuk chápe kdekoli a ladí

paprsky struny loví přízrak bílého světla

a jedním pohybem sbírá, pak nejsem hraná

pak jsem oděná do mírné dlaně nebe