Mám se dobře tati
Mám se dobře tati
A svět má i nadále obrysy reality
Domy jsou k tomu aby v nich někdo žil
Lidé aby je někdo opouštěl
Zvládnu to sám křičí v kolonách
A oni to zvládnou tati
Křičí v kolonách pod mým oknem
Napiš mi báseň vždyť si pořád tak šťastná
Pořád se směješ napiš mi báseň
O tom jak vstupuji mezi tvá stehna
Nic není v pořádku tati
Má ústa jsou vlaštovčí křídla a věčně míří dolů
Obrácené stromy s trčícími kořeny
Nikdo je nezalévá vždyť bez země to nemá smysl
Srdce mi buší v rytmu běžícího davu pod oknem
Na okna lepím noviny které nečtu
Spím s mobilem na tváři
S červenými notifikacemi na víčkách
Blikáním mobilu zahajuji ráno
Namísto kávy se prolévám vínem
Není mi dobře tati
Říkají ty si vždycky tak šťastná a pořád si zpíváš
Napiš mi báseň vypadáš skvěle
Jak malé máš dlaně a oči tak velké
A v nich je celý celičký svět
Běžící pod mým oknem
Miliarda hlasů napiš mi přijď no tak
A nikdo mě nepíchá tati
Všechna žihadla krouží kolem mého hnízdečka
Ale nikdo ne a ne zasunout
Svírat stehna už umím přímo vražedně
Pořád jak nějaká pánbíčkářka
Krouží posílají zprávy budím se
S červenými notifikacemi na víčkách
Smyju je vodou a přípravkem na čištění pleti
Kůže je citlivá zrána i navečer
Je mi dobře tati
Zase přijede popelář a odveze je na svém voze
Jako princ který si získá mé srdce
můžeme jen křičet o pomoc
parno je ztěžklý cop kolem krku
vlasy co lechtají záda
jsme kapky v kolenních jamkách
strupy po sezóně komárů
dnes je léto říkám
strašně ráda tě vídám
nesnáším pivo říkám
co voní po hřbitovním kvítí
co má granátovou barvu
co vždycky vypění až moc
a směješ se směješ se směješ
takové neexistuje říkáš
a léto klouže po kolenních jamkách
jsme léto a dotýkáme se
tělo na tělo
cejchuješ svojí dlaní
mé chladné předloktí
jak dopoledne na pláži
nebo smrtelná nemoc
Dopis
píše: moc mi chybíš
dneska jsem sledovala
ten seriál co nesnášíš
jak jsou matka s dcerou nejlepší kámošky
vypila jsem pivo
levou rukou se pomazlila s polštářem
dohajzlu sama nevím proč
uklidila byt
pozorovala svůj odraz ve dřezu
a pořád mi zůstala spousta času
na samovyšetření prsou
nehtů a kůže na obličeji
stoprocentně umírám a tak jsem ti chtěla
jen dát vědět: chybíš tečka
chlápek v reklamě co má problémy s prostatou
je ti podobný chce se mi smát tečka
hledala jsem tvoje oblečení
nemůžu si vzpomenout kam jsem ho dala
mám na sobě ty červené průsvitné kalhotky tečka
a dlaň dost blízko a dost daleko na to
abych si tuhle vzpomínku na tebe náležitě zpříjemnila
pokud se dožiju rána zničím tenhle papír
ale najisto umírám
jazyk nelže něco zlého se chystá
počítám minuty
mám čas tak na 25 slov
otevřu si další pivo
začíná šestá sezóna
kdy netrefím odpadkový koš
kuličkami z papíru
rána se nedočkám tečka
až přijdeš vezmi si na sebe něco hezkého
VYSAVAČ
vysávám nepravidelnými osmičkami
možná tvoje a možná cizí chlupy ve starém bytě
zatímco táta leží na posteli a hýbe jen
očima a ústy které pranýřují za přehlédnuté
chuchvalce na podlaze rošt na lůžku z povinností
spánky pulzují v rytmu žravé šelmy
která prohrává válku se šprajclou sponkou
vyplivne zkrat a žílu na tátově čele
vzpomínám že tady jsme spolu spali
ne-li spíš bděli nad našimi vzdechy
a já si teď můžu hrát na honěnou už jen s šupinami tvé kůže
a párem ponožek v igelitce ze známého obchodního řetězce
vyrobíme z nich míček pro psa
použije ho jen jednou a pak se někde ztratí
během letního odpoledne zatímco ty budeš na druhé straně města
kýchat do polštáře já budu truchlit pro psa který neexistoval
hadice vysavače naráží na zárubně dveří
vytváří melodii písně které se hrávají na pohřbech
když rakev klesá do hlubin země a kolena se chvějí
kabel se omotává kolem nohou a šimrá kotníky
to proto že nyní už příliš krátké kalhoty
neznamenají že jsi je po někom podědil
vyhodím přeplněný sáček do smetí
částečky prachu budou tančit ve slunečním paprsku
budu je pozorovat mhouřit oči a hrát si na semafor
na té nejvytíženější ulici ve městě se stane nehoda
řidič tramvaje vyjde s kovovým tágem
a bude hulákat na slunce a na prodavače kukuřice
bude z toho ta nejprohlíženější fotografie v albu
toho kdo možná jednou napíše moji biografii
a o tobě se zapomene zmínit
oblékla všechny mrtvé
oblékla všechny mrtvé v tomto městě
vyšli jsme jí z lůna
všech deset se vyskládalo
jeden na druhého
jako zářezy na zárubních dveří
spali jsme ve stejném pokoji
v zimě si zahřívali ledová chodidla
v létě se modlili aby přišel vítr
všechny mrtvé vlastnoručně oblékla
sčesala jim vlasy dozadu
uhladila záhyby látky
zatlačila oči a políbila na čelo
obratně jako noční motýl kroužila
kolem vroucí smrti vychovala děti
vyhnula se žárovce a vyprovodila ostatní
do něhy
někdo z nás zítra oblékne ji
nás deset ve stejném pokoji
ušijeme ji šaty z motýlích křídel
necháme ji odplout s vlnami
a na prstech zůstane pyl
nebude moci vzlétnout
do dřeva vyryjeme první selhání
přímo nad nejstaršího syna