Kamil Bouška
Případ
Ať se snažím, jak chci,
vidím jenom hřbitov.
Lidé se pracně zvedají z hrobů,
aby do jiných padli.
Potácejí se v mračnech vážna
od rakve k rakvi, ale bez piety.
Neprohodí spolu přitom ani slovo.
Rozhlasové stanice hrají
sentimentální písně o lásce,
televize vysílají nekonečné detektivní
seriály, ale tady jsou už dávno všichni
mrtví a pachatel nikde.
Böcklin
Malíř ještě za svého života požádal naše
ostrovní město o rezervaci ubytování.
My se rozhodli mu vyhovět a připravili pro něj
jednu ze skalních pohřebních komor
opatřenou iniciálami jeho jména. Pan Böcklin
nám za to slíbil vyhotovit obraz našeho
ostrova. Pět verzí obrazu vyhotovených
Böcklinem jednoznačně svědčí o jeho lásce
k našemu domovu. Samozřejmě, že jako živý
nemohl malovat ostrov z jiné než jižní strany,
odkud k nám připlouvají noví obyvatelé.
Jako živý se nemohl ani vylodit na našem ostrově.
Přesto se mu podařilo téměř plasticky zachytit
jeho charakteristickou atmosféru. Böcklin
pojmenoval svůj obraz Ostrov mrtvých. Navzdory
tomu však na pevnině ostrova žádní mrtví
nejsou. Jediný mrtvý na obraze teprve připlouvá
k ostrovu. Tato skutečnost některé čestné
představitele našeho města uváděla do rozpaků.
Očekávali, že se budou moci těšit ze svých
portrétů podle umělcovy fantazie. Malíř zaživa
zkrátka nemohl znát skutečný život mrtvých
na našem ostrově. Kdyby měl možnost vylodit se,
jako všichni čerstvě mrtví, a vstoupit do hluboké
temnoty mezi smutečními cypřiši, které tak věrně
umístil do centrální části svého obrazu, prošel by
jejich mrazivým stínem přímo na severní polovinu
ostrova. Teprve tam by se s námi setkal. Viděl by,
že život mrtvých se příliš neliší od života živých.
Viděl by parky, dětská hřiště, náměstí, kavárny,
restaurace, úřady, správní budovy, a jistě by ho
jako umělce zajímaly galerie, výstavní síně,
a nepochybuji o tom, že místní bohéma by ho přivítala
s otevřenou náručí. Ostatně nyní je pan Böcklin
mezi mrtvými velmi ctěn. Ale tu část ostrova,
kterou namaloval na svém obraze, mrtví nikdy
nenavštěvují. A výjimkou dnes není ani Böcklin.
Mrtví, kteří připlouvají k našemu ostrovu z jižní
strany, ještě nejsou zabydlení ve smrti.
Smrt je v nově příchozích ještě příliš čerstvá.
Smrt v nich nedozrála. Na těchto mrtvých jsou
ještě patrné sedimenty života. A život je virus.
Pro obyvatele ostrova je tento virus velmi nebezpečný.
Vedení našeho ostrovního města kvůli němu vydalo
vyhlášku, která mrtvým zakazuje zdržovat se na
jižní polovině ostrova. Kdyby se malíř v době,
kdy maloval obraz, dostal na sever, shledal by,
že mrtví mají povinnost nosit na tváři roušku.
Nošení roušky není mezi mrtvými v oblibě, ale
chápou nutné preventivní opatření. Všichni nově
mrtví jsou nejprve izolováni od ostatních mrtvých
v takzvané karanténě. Karanténa představuje
přechodné období, během kterého by měly zmizet
veškeré sedimenty života. Často ani mrazivý stín
cypřišů nedokáže spálit a neutralizovat život
v mrtvém, který právě připlul. Domestikovaní
mrtví nosí pod rouškou v ústní dutině ještě roubík.
Ten ochraňuje živé za mořem před naším tajemstvím.
Někteří mrtví se obracejí k světu živých
a stěžují si, naříkají, nebo žalují. Ačkoli to není
případ našeho umělce, i on má z preventivních
důvodů ucpaná ústa roubíkem. Malíř něco
věděl o našem tajemství. Nejen, že během života
prodělal mrtvici, ale než zemřel, pochoval
osm ze svých čtrnácti dětí. Není náhoda, že právě
on směl malovat náš ostrov. Nikdo z nás tady
nedokázal utěšit jeho děti. Böcklin totiž
věděl, že mrtví rádi pochovávají živé.
Pavel Kašpar
První kolo
Budeme se společně
přejídat.
Pak se budem válet,
hladit se, šoustat.
A nakonec se zamilujeme
do myšlení.
Ze zálohy nás napadnou
necudné myšlenky
a rozežerou poslední
zbytky naší soudnosti.
Přejezení, uválení a našoustaní
si pak z nudy
vzájemně vymyslíme
vlastní konec.
Zazní gong.
Takhle nějak vypadalo
naše první kolo.
Osobní strážce
Když umřu,
budou se mi po hrobě
válet jen psi nebo i kočky?
Kdo z nich je lepší
osobní strážce?
Kočka popel.
Rakev pes.
VÍT JANOTA
***
Hovořit o tichu
jako o puklině
kterou na povrch vyhřezávají
skryté vrstvy izolace
O tichu v dlouhých halách na předměstí
O jalovém dozrávání
v ethylenové atmosféře
Představoval jsem si
jak andělé v kruzích klesají
do prázdných ulic města
Jak se v táhlých spirálách snášejí
k rozzářeným oknům bytů
nanejvýš jen lehce omámeni
sladkou vůní svíčkové
ve stoupavých proudech
nad výduchy kuchyňských digestoří
Představoval jsem si
nehybnost mrtvého moře
když ostří sekery je již přiloženo
ke kmeni stromu
Nehybnost
jako jedinou modlitbu
nad lysým temenem
všemi opuštěného kopce
Kdo mohl tušit
že mlčení bude zprávou
na kterou jsem čekal
HEdvika Ocásková
Boris Ondreička
Spev o Sile
možno je tá sila
iba odvaha,
možno je tá odvaha
iba sociopatická bezohľadnosť,
možno je tá sociopatická bezohľadnosť
iba nemohúcnosť,
…,
toto nie je solidarita,
toto je len chabý sediment pudu sebazáchovy
v udalosti mäkkého ohrozenia,
ktorý sa v záblesku zmení
na sadistický egotizmus,
keď sa udalosť vyhrotí na tvrdé ohrozenie,
…,
táto izolácia
nie je moja negatívna utópia,
táto izolácia
je naša pozitívna dystópia,
…,
apríl 2020,
karpatský les,
MArtin Trdla
Love Story
Ekonomika klesne o 5, 6 procenta.
Kvůli koronaviru.
Festival Oktoberfest letos nebude.
Kvůli koronaviru.
Hokejbalová extraliga byla definitivně zrušena.
Kvůli koronaviru.
Ztratil jsi klíče a peněženku.
Kvůli koronaviru.
Nespíš s ní.
Kvůli koronaviru.
Nemáte si co říci.
Kvůli koronaviru.
Zfackoval si ji.
Kvůli koronaviru.
Odpojili vám plynoměr.
Kvůli koronaviru.
Vytekla pračka.
Kvůli koronaviru.
Okradl si ji, když spala.
Kvůli koronaviru.
Opilý pelášil stovkou městem.
Kvůli koronaviru.
Pozvracel sis nohavice.
Kvůli koronaviru.
Lhal.
Kvůli koronaviru.
Všichni jsou dementi a debilové!
Kvůli koronaviru!
Přesto se natřásáš,
jako kdyby si vyvinul vakcínu.
Proti koronaviru.
Dluhy
Seznamy mrtvých
čteme se stejným vzrušením
jako výsledky víkendového kola
nejnižší curlingové ligy
v jižním Brantfordu.
Silné jitření přichází pouze,
když se soutěžící v reality show
překocuje štrúdl z plechu
a její soupeřce vadí
připálená burbuňská
i tvrdé maso u hlavního vchodu.
Datum narození dcery
výhru ve Sportce stále nepřináší,
na e-shocku objednáváme
příští špatnou zprávu,
všechny citrusy světa
hnijí pomočeny v pisoárech,
nedávné opravy se
musí znovu rekonstruovat.
ČEZ odpojuje
světlo na konci tunelu.
Byty
Ze zamčených kotců
skenujeme dvorek.
V dozlatova upečeném podvečeru
na něm po myši
s ryčením draka
chňapá pastička.
Naše ústa připomínající
prasklé kýble
jsou ošoupaná hihňáním.
Obličeje kolem nich
plandají
jak zaprané hadry
na podlahu.